Světy a jejich ztráty

20. ledna 2018 v 16:16 | Niana |  Zamyšlení
Prošla jsem si mnoha světy. Dřív je člověk procházel a měnil rád. Později si ale radši setrvá na jednom místě, v jednom světě. Kolik těch světů je? Nikdo neví. Každý si žije ten svůj, občas propojený se světem někoho jiného, až vznikne svět spojený. To se nestává běžně, většinou se hranice vesmírů jen setkají, chvíli počkají a pak zase táhnout jako kočovníci dál. Když se ale takto spojený svět chce opět rozdělit, už to nejde. A tak někdo svou úžasnou galaxii opustí. Jenže jaké to je, když se pak marně snažíte dostat alespoň ke světům jiných, bez toho svého?
Člověku pak trvá, než si vytvoří nový. Už není jako dřív, což dokáže dotyčného ničit. Nové není tak pěkné jako staré, tudíž je snaha, aby to bylo alespoň podobné... Ale je to jako kolotoč, ze kterého není úniku: myšlenky a vzpomínky se totiž poté vrací a hranice světa začínají opět praskat.

Píšu tu tyhle řádky a přitom sama nevím, jak to všechno je. Sepisuju to ať už kvůli sobě, jemu, nebo kvůli všem, kdo přišli o svůj svět.

A tak napíšu už jen jediné:
Důvěřuj, ale vždy měj sílu všechno opustit a zmizet, protože nikdy nevíš, kdy to bude třeba.
 


Komentáře

1 Dragon Dragon | 21. ledna 2018 v 0:47 | Reagovat

Člověk si svůj svět vytváří? A nebo ho prostě dostává tak jak mu ho někdo udělal? Co když ostatní vytváří svět pro jiné?

"Tvůj svět je takový jaký si ho uděláš"

A je to tak. I když se snažíš do svého starého světa dostat zpět tak už nikdy nebude takový, protože ho nahradil ten nový, který byl vším.

Světy se dají spálit a bořit a znovu stavět. Ale každý další bude vždy jen poznamenaný těmi předchozími. A naučit se žít v tom novém, bolestivě postaveném, znovu, je pěkně těžký.

2 Niana Niana | E-mail | Web | 21. ledna 2018 v 8:52 | Reagovat

[1]: ... a jen málokdo to dokáže.
Moc děkuji za komentář, vážím si toho, že někdo si dá práci napsat delší odezvu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama