Srpen 2017

DS: Nadcházející dny bez článků

21. srpna 2017 v 11:48 | Niana |  DENNÍ SVĚT
Ahojte, dnes odjíždím na tábor, takže sem nebudu psát - bohužel jsem nestihla ani nic napsat dopředu, abych to sem přednastavila.
Nu, tak pěkný zbytek prázdnin!
Niana :)

Jsme na titulní stránce blog.cz!

12. srpna 2017 v 22:08 | Niana |  DENNÍ SVĚT
Jsme na titulní stránce blog.cz!

Nečekala jsem, že bude můj článek Rok tady, s myšlenkou Niany na titulní stránce blog.cz.
A on tam je!



Nejdřív jsem se koukla, jestli se neobjevil nějaký komentář u daného článku - a ano, byly tam!
Už jen těch 34 (zatím) návštěv za dnešek je něco úžasnýho a nevídanýho pro mě, ale když jsem zjistila, že včera to bylo 111 lidí...
Jedním slovem: WOW!

Zároveň se pokořila i hranice 2 000 návštěv, za což vám také moc děkuju!

Tohle všechno je díky vám, čtenářům a blogo-čtenářům!
Děkuju, že tu pro blogery jste! <3

Rok tady, s myšlenkou Niany.

10. srpna 2017 v 11:38 | Niana |  DENNÍ SVĚT
Tento blog jsem založila na začátku srpna - 10. 8. 2016 - přesně před rokem. Důvod? Těžko říct. Možná to, že mě blogy zajímaly a tak jsem si ho založila i já. K rozhodnutí pomohla vlastně i špatná nálada, tak jsem se jako hodně blogerů chtěla ,,vypsat". A nakonec - kvůli aspoň maličkému úspěchu. Zní to jako klišé, ale je to tak. Neříkejte, že vám ani trochu nezáleží na lidech, co čtou vaše články. A taky mě bavilo psát povídky. Dala jsem to dohromady a vzniklo toto =D.

Přibližně od srpna se blog úplně pozastavil. Dalo by se říct, že mě omrzel. Přibližně na polovině všech blogů (na blog.cz) jsou dva články - a pak autor skončí. Já měla také dva. V listopadu tu ale začaly opět vycházet povídky. Brzy jsem si zvykla a psala a psala. Věřila jsem, že mám šanci. Že nechci, aby blog skončil na hromadě smetí.

14. prosince se ke mně svým zamyšlením o přátelství přidala i Lili. Doteď se mnou občasně píše články, povídky a zamyšlení.

Jednou mi navrhla, abych něco napsala na téma Znovuzrození. Začala jsem a došlo mi, že to nemusí být jednou. A tak vznikla série Znovuzrození - na přelomu roku 2016 a 2017. Bohužel jsem ji později moc nestíhala - ale ani to neznamená, že je konec a možná se k ní dříve či později vrátím.

V tu dobu, kdy se na stromky věšely ozdoby a kdy ohňostroje rozsvěcovaly oblohu, mě čím dál více bavilo pročítat ostatní blogy. Z nich jsem si oblíbila hlavně Cherry Blossom, Ainowu (nyní už Holku ve flanelce) a Yggi Mnohajmennou, která si svůj blog bohužel zrušila.

Asi v polovině ledna jsem dostala anginu s chřipkou, takže jsem (hlavně kvůli každodenním horečkám) nemohla psát. Když se mi pak udělalo líp, nějak jsem nevěděla, co psát. Málem jsem se uchýlila ke smazání blogu, to jsem však naštěstí nakonec zavrhla.

V únoru tohoto roku jsem našla anglickou psací challenge, kterou mi kamarád přeložil (neboť já si s angličtinou ani po pěti letech nerozumím :D) a tak vznikla nová výzva, do které jsem celý měsíc přidávala články na určité téma.
Hned prvního vyšel i další netradiční článek, věnovaný Ainowě - Strážný démon.

Nějak rychle ten rok utíká a je březen - měsíc, kdy jsem založila novou rubriku. Tou jsou dopisy pro nikoho, kde píšu nikomu, který vlastně není nikým, protože všichni jsme někým (citováno od Ainowy). Tyto dopisy se mi moc zalíbily, ale i tak je nevydávám moc často. Lidí totiž neznám tolik :).

Další měsíc přeskočím a rovnou odkážu k Siréně, jejíž blog jsem začala číst v tento čas, na její článek.

Následující období bylo hodně složité - ať už blogově, tak i v realitě. V mém životě jsem sotva stíhala a sem se dostaly (někdy) sice delší články, ale pochybuji, že byly pochopitelné... Taky jsem se v tento čas, začátek května, setkala s ní a dali jsme si spolu baklavu a Jing Mao Feng, jak jsem psala v tomto dílku.

Poslední školní měsíc 2016/2017 pro mě znamenal hodně testů, zkoušení a dohánění učení. Také jsem se hodně upnula na hudbu, hlavně Green Day. Na blogu se dne 19.6. objevil článek Rozhovor od Lili, který mě i ji potěšil komentáři - nebylo jich nijak moc, ale pro mou maličkost, která je ráda za jeden za nějakou dobu, určitě velmi příjemné překvapení.

Pár dní před vydáním vysvědčením jsem se zranila na tréninku a přivodila si komplikované zranění ruky (kus lokte odšíplý, jedna kůstka na druhé straně lokte než původně a k tomu vykloubený loket, jestli to někoho zajímá). Byla jsem ráda, že se levou najím, takže jsem vás tady informovala, že nebudu nejspíš moc psát. O nějakou dobu později jsem sepsala den toho úrazu z mého pohledu, a koneckonců i z mých pocitů, sem, do tohoto článku.

Přesto jsem psala a fotila - i v šest ráno. Věřila jsem, že se to poddá. A taky že jo - už umím psát v pohodě levou na mobilu i počítači. Jen na papír ne :D.

9.7. jsem začala po dlouhé době psát povídku k tématu týdne, která se mně osobně líbila a pevně věřím, že i ostatním.

Červenec pak utekl rychle, ať už jsem se zrovna zamýšlela o jizvách či slavila čísi narozeniny. Taky si mě našla nová čtenářka a blogerka Lucienne.

A co srpen? Nic jsem nestíhala. A navíc jsem chystala tenhle článek. Ale to koneckonců celý ten rok... :)

Teď sedím u počítače a sama nechápu a nemůžu uvěřit všemu, co se stihlo udát. Věci dobré i špatné, volná cesta i těžké překážky.

Jaký byl tento rok pro vás?
Jaký názor máte na mou tvorbu?
Za každé vyjádření v komentářích budu moc ráda ^^
Vaše Niana.

Vidím před očima to, co neexistuje...

1. srpna 2017 v 21:16 | Niana |  (Ne)povídky
Přirazeno k tématu týdne "Kdybych tak mohl změnit svůj život"

"Ááá, ta televize se už zas vypla!" naštvala jsem se, vzala ovladač do ruky a opět ji uvedla do provozu. Měla pravdu, když psala, že naši hudbu v rádiu nehrajou. Ani v TV. I tak jsem na Óčko nezanevřela, ačkoliv se mi tam líbí minimum písniček.

Na chvíli hudba ztichla a rozezněl se další singl - Are you with me. Poprvý jsem ji slyšela nejspíš před více jak rokem, když jsem se vypravila s partou lidí ze školy do města. Měla jsem ráda lidi, kterým na mně nezáleželo. A teď… teď doufám, že nynějším přátelům na mně záleží.

Vzpomněla jsem si na doby, kdy jsem se v létě celý den válela v bazénu, v největším horku hrála hry na mamky počítači v chládku a večer sedávala k oknu a pozorovala, jak slunko pomalu mizí z obzoru. Ani jsem to nezaznamenala a najednou v pokoji byla tma.

I dnes jsem vstala od zářícího monitoru a sedla si na studené topení. Červánky ozdobily oblohu jako třpytivé řetězy vánoční stromek. Vzpomněla jsem si na sen, který se mi stihl zdát za těch dnešních pár neprobděných hodin. Viděla jsem ten pád jako před očima. Ale nešlo o ten můj úraz, nýbrž jeho - který se ale nikdy neudál…

Naposled jsem se napila a ukousla dílek jakési čokolády.

Zaklapla jsem notebook a s plyšákem v ruce nechala slzy stékat po mých tvářích.