Šest ráno.

6. července 2017 v 9:07 | Niana |  Pocity
Jehličnaté stromy chvíli brání světlu,
ranní slunce propaluje se do hlavy,
skalky při cestě zeleně prorostlé,
osamělé břízy tyčí se vzhůru,
vysoko nade mnou letadlo,
kam asi tak může letět?
Nasedla bych hned,
nemějte obavy,
neztratím se,
dám vědět,
napíšu,
zatím.
Počkat.
Radši ne.
Slzy na tváři.
Stékají k srdci.
Se vzpomínkami.
Mysl pustá jak poušť.
Slunce se vyhupuje výš,
bez ostychu a pochybností.
Jako kabinka na ruském kole,
mířící pomalu k jistým nebesům.
Jsem zmatená a to je jen šest ráno.

 


Komentáře

1 Lucienne Lucienne | Web | 13. července 2017 v 17:34 | Reagovat

Tak ta je úžasná. Ty kratičké věty kolem prostředka jsou svou úderností hodně působivé. Skvělá práce. :)

2 Niana Niana | E-mail | Web | 15. července 2017 v 19:02 | Reagovat

[1]: Krátké věty mnohokrát vystihnou víc, než sáhodlouhé popisy :), děkuju.

3 Sisi Sisi | Web | Včera v 7:30 | Reagovat

Úžasný! :o

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama