Pár momentů a onen pád.

25. července 2017 v 15:02 | Niana |  (Ne)povídky
Přátelé a radost.
Láska a štěstí.
Vytrvalost a odhodlání.
Únava a chuť spát.
Nějak takhle se seběhl můj úraz z poslední týdne školního roku. Seděla jsem na trávě s přáteli a radovala se, byla zamilovaná a šťastná. Šla jsem dál za naším cílem a nechtěla přestat. Bohužel se podepsala i ona únava a zavíraly se mi oči.

Myslela jsem si, že mám doběháno. Ale ne - prý ještě já poslední pokus.
Smutně jsem se vykroutila z objetí a řekla: ,,Teď mě čeká jistá sebevražda."

Připravila jsem se a rozběhla se. Cítila jsem chladný větřík na těle a říkala si, teď do toho dám všechno.
Pár kroků bylo však jinak, než podle plánu, takže jsem se chystala raději z 80cm seskočit. Než se mi to povedlo... Smýkla se mi pravá noha a já letěla dolů... Cítila jsem, jak sjela levá ruka a noha po dřevě... Kdežto pravá ruka si to jasně a umanutě mířila k zemi. Padla jsem na trávník a - ještě v šoku - slyšela hrozivé křupnutí.

Dál to šlo rychle a z mého pohledu zamlženě. Pamatuju si jen něco málo, většina věcí zůstává rozmazaných, skrytých.
Spousta lidí ke mně běží.
Někdo se mě snaží uklidnit a vylekaně mě drží, jiná osoba dá zase ruce do tvaru srdce a usměje se.
Kdosi další, kdo ke mně nese na povzbuzení plyšového medvěda - maskota, se zase snaží vtipkovat, aby odlehčil situaci.

O chvíli později mě pár lidí přidržuje a vede do auta, kterým jedou čtyři lidé včetně mě. Z mého místa trvala cesta dlouho, s neustálým mluvením k mé osobě, abych neusla.

V nemocnici mám naštěstí přednost, ale i tak jsem po vyšetřeních až v půl jedné v noci. Jediné, co mi zůstává v hlavě, je operace, kterou kvůli komplikaci odložili na zítřejší ráno.


Tento úraz mi sice sebral mnoho šancí, ale poznala jsem, komu na mně doopravdy záleží a za co se vyplatí žít. A teď? Už zase ležím v temném pokoji a myslím na loňské léto...
 


Komentáře

1 Lucienne Lucienne | Web | 1. srpna 2017 v 22:41 | Reagovat

Nejsem si úplně jistá, jak tenhle článek okomentovat, ovšem nějaký komentář bych tu zanechat chtěla, protože cítím, že jsou v něm skryty silné emoce, a přesně takové emoce ve mě ten text vyvolal. A předpokládám, že přesně to bylo cílem, takže... bravo. :)

2 Niana Niana | E-mail | Web | 4. srpna 2017 v 22:19 | Reagovat

[1]: Děkuju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama