Bouřkové mraky a nechápající dívka

12. června 2017 v 14:37 | Niana |  (Ne)povídky
Slunce nádherně zářilo, tráva se zelenala, vál jen mírný větřík. Přesto byly v dálce vidět temné mraky a ty byly nejspíš i v hlavách většiny přítomných. Hlína byla po nedávném dešti promáčená a boty se do ní zlehka propadávaly.
Čísi ruka s kapesníkem otřela slanou vodu na tváři. Další je brzy následovaly. Květiny pokládané na zem se vždy ohybaly dolů, jako by i ony truchlily.
Dívka stála kousek ode všech a mlčky je pozorovala. Nechápala všechno to černé oblečení a slzy. Bouřkové mraky již byly nad hlavami zasmušilých lidí a ona se stále nemohla dovtípit, proč na ni lidé nereagují a jen dál hledí, skoro jako skrz ni samotnou.
Tiše zaklela, když začaly padat studené kapky z oblohy a obrátila zrak k tmavé rakvi. Čí je? Kdo v ní leží?
V dálce se rozezněly zvony, smíšené se zvukem hromů. Setmělo se, ale osoby dál truchlili a postávali blízko sebe.
Děvče si myslelo, že už toho zažilo hodně a také věřilo, že se vše spraví za kratší či delší dobu. Přála si být zase doma, obklopená nehádající se rodinou. Nad textem na náhrobku ozářil blesk i fotografii.
To nejhorší ji přes to všechno ale teprve čekalo. Poznala vyobrazenou osobu. Právě byla na svém vlastním pohřbu.
 


Komentáře

1 Lucienne Lucienne | Web | 14. června 2017 v 13:06 | Reagovat

wow, skvělé zakončení. :O Úžasné...

2 Niana Niana | E-mail | Web | 14. června 2017 v 14:40 | Reagovat

[1]: právě na té myšlence byl celý příběh založený, děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama