Pocity: Má story

1. února 2017 v 20:51 | Niana |  Pocity
Je to jen moje story.
Kdo nezažil, nepochopí.
Můžete se ptát,
můžete poslouchat,
ale stejně jste neviděli,
neslyšeli a hlavně nezažili to, co já.

Lidé řeknou: ,,Pojď, to je dobrý."
Jenže není.
Já řeknu: ,,Bude to lepší, neboj."
Protože horší to už nebude.

Někdy někdo zraní tak moc,
že už ani necítíte,
že už to ani nebolí.
Jenže pak přijde někdo,
kdo vám ty city vrátí.
A pak se všechna bolest objeví znovu.

Všechno mě to stahovalo níž a níž,
uzavírala jsem se čím dál víc do sebe,
uvězněná ve vlastním životě,
v temnotě, neschopná vidět úsvit.

Neviděná,
neslyšená,
nechtěná.

Ale jednou se to musí obrátit.
Jednou slunce musí vyjít.
A já na něj budu čekat.
 


Komentáře

1 Ortie Ortie | Web | 1. února 2017 v 22:18 | Reagovat

Pěkně popsané pocity :-)

2 Niana Niana | E-mail | Web | 2. února 2017 v 7:07 | Reagovat

[1]: Moc děkuji =)

3 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 3. února 2017 v 21:10 | Reagovat

Ano, je to pravda. Člověk zažije špatné věci a když už si myslí, že už se z nich vzpamatoval, tak se mu stane něco, co mu to připomene.
Jinak, už je hotové to drabble na přání. http://ralu-povidky.blog.cz/1702/1-drabble-na-prani-konec

4 Niana Niana | E-mail | Web | 4. února 2017 v 11:39 | Reagovat

[3]: Ahoj, díky za názor, jsem ráda, že to cítíš stejně :)
A jinak - děkuju za drabble :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama