Challenge - den 23.

28. února 2017 v 13:41 | Niana |  Challenge - č. 1
Nějaký dopis, komukoliv

Upřímně tohle jsem chystala nejspíše do rubriky Pocity, avšak challenge mi to sebrala :D. Nejprve jsem nevěděla komu, jak a proč psát - a pořád si nejsem jistá, jestli to byl dobrý nápad...
Dopis je zcela vymyšlený a nevztahuje se k žádným reálným osobám a okolnostem. Případné shody jsou náhodné :).


Jak začít? Bolí to, strašně moc. Je to jako zrada od někoho, od koho jsem to nečekala.
Byla jsem zaslepená a to, že jsme se vídali málo, jsem dávala za vinu nedostatku mého i tvého času.

Čím více se to kazilo, tím více jsem si toho přestávala všímat. Bylo to jako domino - stavět ho zabere spoustu času a prověří naši trpělivost. Stačí ale jen malý pohyb a vše se zhroutí. Když jsme byli malí, vždy se našel někdo, kdo schválně fouknul do jedné destičky. Výsledek se shoduje i s náhodnou demolicí. Jakmile se do této postavy ničitele dostane samotný stavitel, vše chytne nový směr.

Bolelo to a stále bolí, s mnoha lidmi jsem tě viděla, když ti údajně nezbylo tolik času, abychom se mohli setkat my.
Možná měla ta největší bolest přijít na konci, ale ta tu byla už nějakou dobu před tím incidentem. Právě to je to nejhorší, vypadalo to jako obyčejná noční můra, ale byla to krutá realita.

Nedokážu a ani nechci tě nesnášet. Chceš, abych ti něco prominula? Ale jak? Jakmile se něco stalo, odpustila jsem ti to hned na místě!

Jen, škoda že to vůbec začalo - jinak by jsme nebyli tady a nemuseli tohle řešit, heh.

O některých zákoutích srdce jsem se dozvěděla, až když se naplnily smutkem, bolestí a zlostí.
Ale neber si to moc osobně, nechci být na tebe hnusná, ale prostě to bolí, hodně bolí, víš? A já nechci rozvířit prach, v očích pálí přibližně stejně jako slzy. Ale i ten by byl lepší než zmíněné kapky slané vody, kutálející se z mých řas.

Jen mě nech se nadechnout, pak už dýchat nemusím.
Jedna bolest je nůž v srdci, druhá je, když tam skončil mou vinou. A to zcela dobrovolně.

Mohla bych to zkoušet spravit, ale risk je risk. A celé to znovu prožít prostě nechci.


Komu? Osobě s jiskřivýma očima a zlatým srdcem,
Kam? Ten nejzazší kout světa, kam lidské oko nedohlédne,
Od? Od Nikoho, který vlastně není Nikým, protože každý jsme někým.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama