Challenge - den 16.

21. února 2017 v 21:37 | Niana |  Challenge - č. 1
Napiš něco, co ti chybí

Když jsem byla malá, měla jsem nádherné dětství. Více jak polovinu života jsem trávila na venkově, hrála si, neměla žádné starosti. Nyní vidím, že děti seberou rodičům mobil - a mají co dělat. Opravdu je to správně?

Ve školce se nás, budoucích spolužáků, sešlo jenom pár. Myslím oproti téměř drtivé většině lidí ze třídy. I moji vrstevníci mi v té době nalhávali všelijaké věci - a já blbá jim věřila. Přesto si ze mě nedělali tu hnusnou srandu, kdy se potom za rohem smějí. Já je měla jako starší sourozence.

Ve škole se začaly všechny sny bortit. Viděla jsem falešné tváře všech, jejichž povahy jsem poznala později. Pozdě. Cítila jsem se, jako bych měla nastoupit spíše do MŠ než ZŠ - tam jsem nechtěla! Naštěstí jsem to přežívala a myslela si, že je všechno v nejlepším pořádku. Chodila jsem i do družiny, kde to bylo super.

Doma úsměvy, ve škole úsměvy, celé mé okolí se usmívalo. Všichni byli šťastní? Ani v nejmenším. Snažili se mě chránit, sice před světem, ale i tak.

V poslední době se všechno ke mně obrací zády. Slyšela jsem citát: Když si myslíš, že se k tobě všichni obracejí zády, pořádně se rozhlédni - jsi to ty, kdo se otáčí zády k ostatním!
Bohužel. Marně jsem se rozhlížela.

Je mi z toho všeho smutno. Myslela jsem si, jak si každý splní své sny a že je svět růžový (Spíš modrý, růžovou jsem nesnášela odjakživa.)... Najednou to na vás vychrstnou jako kýbl vroucí vody. Jauvajs.

Víte, chybí mi nevinná nevědomost o tom, jak to ve světě chodí. Chybí mi ty chvíle, které jsem zažívala, když přede mnou pravý svět schovali. Chybí mi ta rodina a přátelé, co tu kdysi byli.
Přesto nelituji. Sice jsem něco ztratila, něco jsem i získala.
Spíše jsem ještě radši.

Ale... nešlo to jednodušeji?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama