Únor 2017

Challenge - den 23.

28. února 2017 v 13:41 | Niana |  Challenge - č. 1
Nějaký dopis, komukoliv

Upřímně tohle jsem chystala nejspíše do rubriky Pocity, avšak challenge mi to sebrala :D. Nejprve jsem nevěděla komu, jak a proč psát - a pořád si nejsem jistá, jestli to byl dobrý nápad...
Dopis je zcela vymyšlený a nevztahuje se k žádným reálným osobám a okolnostem. Případné shody jsou náhodné :).


Jak začít? Bolí to, strašně moc. Je to jako zrada od někoho, od koho jsem to nečekala.
Byla jsem zaslepená a to, že jsme se vídali málo, jsem dávala za vinu nedostatku mého i tvého času.

Čím více se to kazilo, tím více jsem si toho přestávala všímat. Bylo to jako domino - stavět ho zabere spoustu času a prověří naši trpělivost. Stačí ale jen malý pohyb a vše se zhroutí. Když jsme byli malí, vždy se našel někdo, kdo schválně fouknul do jedné destičky. Výsledek se shoduje i s náhodnou demolicí. Jakmile se do této postavy ničitele dostane samotný stavitel, vše chytne nový směr.

Bolelo to a stále bolí, s mnoha lidmi jsem tě viděla, když ti údajně nezbylo tolik času, abychom se mohli setkat my.
Možná měla ta největší bolest přijít na konci, ale ta tu byla už nějakou dobu před tím incidentem. Právě to je to nejhorší, vypadalo to jako obyčejná noční můra, ale byla to krutá realita.

Nedokážu a ani nechci tě nesnášet. Chceš, abych ti něco prominula? Ale jak? Jakmile se něco stalo, odpustila jsem ti to hned na místě!

Jen, škoda že to vůbec začalo - jinak by jsme nebyli tady a nemuseli tohle řešit, heh.

O některých zákoutích srdce jsem se dozvěděla, až když se naplnily smutkem, bolestí a zlostí.
Ale neber si to moc osobně, nechci být na tebe hnusná, ale prostě to bolí, hodně bolí, víš? A já nechci rozvířit prach, v očích pálí přibližně stejně jako slzy. Ale i ten by byl lepší než zmíněné kapky slané vody, kutálející se z mých řas.

Jen mě nech se nadechnout, pak už dýchat nemusím.
Jedna bolest je nůž v srdci, druhá je, když tam skončil mou vinou. A to zcela dobrovolně.

Mohla bych to zkoušet spravit, ale risk je risk. A celé to znovu prožít prostě nechci.


Komu? Osobě s jiskřivýma očima a zlatým srdcem,
Kam? Ten nejzazší kout světa, kam lidské oko nedohlédne,
Od? Od Nikoho, který vlastně není Nikým, protože každý jsme někým.

Challenge - den 22.

27. února 2017 v 22:42 | Niana |  Challenge - č. 1
Zamíchej svoji hudbu a napiš prvních 10 písní

Nu, a tak jsem ve čtvrt na jedenáct večer pustila písničky. Sluchátka jsou bůhví kde, tak pěkně, ať poslouchají i sousedi... Zapla jsem náhodné přehrávání a pak psala, poslouchala. No... tak každou písničku několikrát - však víte, pro jistotu.
A tak je tu výsledek...

1) All About Us - t.A.T.u.
- Singl, při kterém vás příjemně zamrazí po zádech a přinutí k zamyšlení... Zamyšlení o čem?

2) Nevidomá dívka - Karel Kryl
- Pro toho, kdo o něm aspoň párkrát slyšel, tahle písnička snad není neznámá. Holt, někdo nemá štěstí vidět slunce a nebesa...

3) Voxel - V naší ulici
- Pravda o současnosti a realitě, kterou se někdo snaží ignorovat, jako kdyby se ho netýkala. Marně.

4) Let Her Go - Passenger
- Abych napsala pravdu, úplně jsem zapomněla, že mám tuhle písničku staženou. Připomíná mi knížku, jež jsem dostala na Vánoce. Jak jinak, je zimní :).

5) Vánoční - Johny Machette & Teri Blitzen
- Toto pustil někdo (Kdo? Nevím.) ze třídy těsně před Vánoci - na hudebce. Líbila se mi, tak se mi brzy objevila v playlistu. Ale upřímně, ani jednou jsem si ji poté nepustila :D

6) Red Hot Chilli Peppers - Californication
- Zaujala mne už dřív, cestou do školy - z rádia. Nějak jsem ji vypusila z hlavy, ale nedávno jsem se s ní znovu střetla.

7) Faded - Alan Walker
- Hodně známé, podle Óčka nej 2016. Není co dodat, líbí se mi.

8) Terapeut - Pavel Calta
- Pobaví a přidá motivaci do života. Aneb: nic není nikdy ztracené a nikdy neříkej nikdy.

9) 7 years - Lukas Graham
- Znám ji taky už nějaký ten pátek, na první pohled se mi líbila, podruhé mi začala lézt na nervy. A teď se mi opět vkrádá do mysli.

10) The Greatest - Sia
- Klip k masakru v Orlandu, každé dítě představuje jednu oběť. Hlavní "hrdinka" (Jak byste to jinak nazvali?) s tvářemi nabarvenými do barev duhy. Kdykoliv v playlistu zazní, potěší to.

Challenge - den 21.

27. února 2017 v 22:41 | Niana |  Challenge - č. 1
Jaké 3 věci chceš, aby se tvoje děti od tebe naučily

Nu, těžko říct...

Jednu z vlastností, která by se určitě hodila, by byla jakási "pohodovost" - aby se zbytečně nenervovali a v každé špatné věci viděli i něco dobrého. Holt malý neúspěch nesmí vést ke ztrátě zájmu o náš sen. Vzdát se je to, co by se prostě nemělo stát (stávat).

Další bod trochu navazuje na předchozí. Je to právě ta nějaká touha, touha jít za tím naším vysněným cílem. On se talent vždycky hodí a do určité míry stačí, ale poté je i k němu třeba víc. Chtít něco dokázat a i přes veškeré nesnáze pokračovat v cestě.
Protože jak poznáte, kdo má talent a kdo si to prostě vydřel?

Jako poslední věc jsem sem plánovala (a taky plánuji) napsat spravedlnosti, fair play - říkejte si tomu, jak chcete. Nesnáším nic horšího, než jsou hnusné pomluvy, zrady a podvody. Dobrý charakter se ocení vždycky - a věřte nebo ne, někdo to ocení. A jednou i na ty největší lháře přijde... Boží mlýny melou pomalu, ale jistě...

Challenge - den 20.

25. února 2017 v 22:26 | Niana |  Challenge - č. 1
Něco o kamarádech

Hmm, a co? To určené není.

Kdo kamarád vlastně je? Je to někdo, kdo vám pomůže, když se všichni otočí zády. Přítel je někdo, kdo je s druhým v těžkém období i v dobrém.
Počítá se jako kamarád někdo, kdo se s vámi baví jen, když ostatní nejsou "dostupní", kdo se pohádá a usmíří až v případě potřeby? Podle mě rozhodně ne.

Přítelem se člověk může stát, když to ten druhý dovolí. Když bude přítel i vám. Pro každého je to někdo jiný, tak bude asi nejlepší napsat pár citátů - jak jinak než o přátelství.


Je smutné objevit, že nemáme přátele, až ve chvíli, kdy bychom je potřebovali.
- Plútarchos

Někteří přátelé jsou jako stín - jsou tu jen, když nad Vámi svítí slunce.
- Michael Jackson

Kdo opustí smutného přítele, není hoden, aby se někdy dělil s jeho radostí.
- Gaius Valerius Catullus

Někdo má to štěstí, že má schopnost být přítelem.
- Albert Einstein

Nemocné tělo potřebuje lékaře, nemocná duše přítele.
- Menandros

Opravdový přítel je ten, který první přijde, když celý svět odejde.
- neznámý autor

Nepřítel se pokoušel zákeřně střílet na naše letadla, pokojně shazující bomby na jeho města.
- Karel Čapek

Láska a přátelství nikdy nezklame, zklame vždy člověk.
- neznámý autor

Jediný způsob jak mít přítelem, je být přítelem.
- Ralph Waldo Emerson

Nedopusťte, aby malá hádka zničila velké přátelství.
- Dalajláma

Hodnotu přítele poznáme, až když jej ztratíme.
- Francois Quesnay

Pravé přátelství nerozloučí ani naděje, ani strach, ani starost o vlastní prospěch. Přátelství umírá s člověkem a člověk umírá za přátelství.
- Seneca

Upřímný přítel je ten, kdo tě napomene, kdo ti řekne pravdu do očí; toho si važ!
- Božena Němcová

Přátelé si můžou navzájem pomoct. Opravdový přítel je někdo, kdo ti dovolí mít úplnou svobodu být sám sebou - a hlavně pocit. Nebo, ne pocit. Ať v té chvíli cítíš jakýkoliv pocit, s nimi je příjemný.To je to, co činí opravdová láska, dovolí člověku být tím, kým doopravdy je.
- Jim Morrison

K čemu by bylo přátelství, kdyby člověk nemohl říct přesně to, co si opravdu myslí. Každý přece dovede říkat věci příjemné, potěšit a lichotit! Jen pravý přítel nám však řekne věci nepříjemné a nebude váhat nás zranit.
- Oscar Wilde

Láska může umřít na pravdu, přátelství na lež.
- Pierre Bonnard

Přátelství je součást lidského štěstí.
- Jan Werich

Přítel je člověk, který zná melodii tvého srdce - který ti ji předzpívá, když ji zapomeneš.
- Albert Einstein

Je smutné objevit, že nemáme přátele, až ve chvíli, kdy bychom je potřebovali.
- Plútarchos

Kdyby všichni lidé věděli, co jedni říkají o druhých, neexistovali by na světě ani čtyři přátelé.
- Blaise Pascal

Jeden dobrý přítel je dražší než sto příbuzných.
- Marcus Tullius Cicero

Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele.
- Francis Bacon

Znáte nějaké další citáty, které máte rádi? Napište je! :)
A ještě nápad, chtěli byste nějakou sérii citátů?
Nu, tak se mějte, já se loučím se dvěma citáty na konec...
Niana ^^

Život bez přítele není život.
- buďto neznámý autor nebo já - tento citát jsem využila i pro název blogu

To, co slyšíme, je názor - ne fakt.
To, co vidíme, je úhel pohledu - ne pravda.
- tento týden jsem ho slyšela, tak autora nevím... :)

DS: celková návštěvnost - 1K!

25. února 2017 v 18:30 | Niana |  DENNÍ SVĚT
Ahoj!

Když jsem v létě s tímhle blogem začínala, ani ve snu se mi nezdálo o tom, že by se tohle mohlo stát. Před pár minutami sem někdo přišel a svou návštěvou přispěl do 1K... A to nejlepší - je to realita, ne sen!
Sice teď moc nestíhám (jako příklad můžu uvést challenge, u které už něco chybí =D), ale končit neplánuji a doufám, že tu jednou budete číst článek o 2 000 návštěvách...
Nu, moc vám všem děkuji!
Niana

⬆Děkuju!

Challenge - den 18.

23. února 2017 v 20:54 | Niana |  Challenge - č. 1
30 faktů o tobě


1) Až moc věřím ostatním, kteří mě pak většinou zradí.
2) Chodím na ZŠ (zatím).
3) Jsem samotářský hudební typ.
4) Já, aneb jedna malá anarchistka.
5) Miluju sport.
6) Bez přátel jsem ztracená.
7) Narodila jsem se v říjnu.
8) Zajímají mě všelijaké citáty.
9) Ráda si prohlížím kresby a obrázky.
10) Psaní si a mailování je moje záliba :3.
11) V budoucnu bych se chtěla věnovat něčemu ohledně rostlin.
12) Sluchátka, knížky a sešit = můj svět.
13) Ohledně jídla miluju citrón a kyselý bonbony :P.
14) Strašně ráda mám večery, kdy si osamoceně ležím, jen se svými myšlenkami a sny.
15) Nejkrásnější roční období je léto.
16) Nejsem skřivan ani sova, spíš nějaká forma věčně unavenýho holuba (a kdyby se to nepočítalo, tak asi sova).
17) Mezi moje oblíbený blogy patří Holka ve flanelce (holkaveflanelce.blogspot.cz), Cherry Blossom (cherry-blossom.blog.cz), Srdce blogu (blog.blog.cz) a další.
18) Nesnáším pomluvy a mám občasnou alergii na lidi.
19) Mým snem je někde hrát (divadlo/film) a vydat knížku.
20) Jsem podivín, aneb nejradši ve škole mám češtinu.
21) Maličko mrcha, trošičku srab, o něco víc existence, která vyjadřuje svůj názor až moc nahlas. To jest část mě.
22) ,,Já vim, že seš suchar,..." - tak se jim otevřu a vzápětí jsem psychopat.
23) Když nemluvím, neznamená to, že nechci. Možná jen nemám sílu se přetvařovat, tak si vlezu do svý ulity.
24) Až jednou nebudu vidět, brýle nechci. Bude to jen lepší, nic nevidět.
25) Jsem outsider.
26) Zjistila jsem, že malá náplast nestačí na velký šrámy.
27) Nabídni mi čokoládu a já nikdy neodmítnu.
28) Nejlíp se mi spí při dešti.
29) Nenávidím, když mi všichni říkají, jak mám žít. Přitom oni sami neví, co si se svým životem počít (Ne že já bych to věděla...).
30) Právě dopisuji dnešní challenge.

Challenge - den 17.

22. února 2017 v 22:07 | Niana |  Challenge - č. 1
Co jsi ve zvěrokruhu - a sedí na tebe?

Ahoj, je tu trochu těžší (a kratší...) díl ^^
Co jsem ve zvěrokruhu? Narodila jsem se v druhé polovině října, takže váhy. Protože ale horoskopy nečtu, následující text napsaný kurzívou je zkopírovaný odtud.

Váhy jsou intelektuálně založení lidé jemné povahy a ovládá je znamení vzduchu. V životě usilují o harmonii a soulad a mají buňky pro umění, často bývají sami velmi tvořiví. Mají smysl pro férovou hru. V každé své činnosti usilují o klid a rovnováhu, spěchu a stresu se vyhýbají. Z toho pramení jejich příslovečná nerozhodnost. Často si nemohou vybrat mezi protichůdnými názory a hledají kompromisy.

Hned první věta mě celkem zaujala a nejsem si jistá, jestli to úplně souhlasí... Snadno se totiž naštvu a nejsem ten holčičí typ, jemná teda moc ne. Další slova jsou už ale lepší - opravdu o hádky nestojím, stojím si za svým anarchistickým já a stres je můj nepřítel. Tvořivá jsem jak na co - a hlavně kdy. V jedno období ráda kreslím, v druhém zase pletu náramky. A někdy mám taky takovou dobu, kdy mě nic "tvořivého" nebaví. Jak už jsem napsala, fair play oceňuji, takže i já žiju férově. Ten konec je opět jinačí, rozhodná jsem opravdu jen málokdy. Vybrat si umím (jde o to, jestli správně... - ale to je už něco jiného) a nejsem člověk neustále měnící názory. Kompromisy nevyhledávám, ale když je to nutné, tudíž když jde o osobu, na které mi záleží - to se nějaká domluva hodí.

A upřímně? Horoskopy mi připadají takové... no... aby seděly na každého - a když už něco nesedí, je to tím, že je jedinec "jiný".

A co jste vy? Jaký máte na horoskopy názor? Sedí na vás?
Niana ^^


Challenge - den 16.

21. února 2017 v 21:37 | Niana |  Challenge - č. 1
Napiš něco, co ti chybí

Když jsem byla malá, měla jsem nádherné dětství. Více jak polovinu života jsem trávila na venkově, hrála si, neměla žádné starosti. Nyní vidím, že děti seberou rodičům mobil - a mají co dělat. Opravdu je to správně?

Ve školce se nás, budoucích spolužáků, sešlo jenom pár. Myslím oproti téměř drtivé většině lidí ze třídy. I moji vrstevníci mi v té době nalhávali všelijaké věci - a já blbá jim věřila. Přesto si ze mě nedělali tu hnusnou srandu, kdy se potom za rohem smějí. Já je měla jako starší sourozence.

Ve škole se začaly všechny sny bortit. Viděla jsem falešné tváře všech, jejichž povahy jsem poznala později. Pozdě. Cítila jsem se, jako bych měla nastoupit spíše do MŠ než ZŠ - tam jsem nechtěla! Naštěstí jsem to přežívala a myslela si, že je všechno v nejlepším pořádku. Chodila jsem i do družiny, kde to bylo super.

Doma úsměvy, ve škole úsměvy, celé mé okolí se usmívalo. Všichni byli šťastní? Ani v nejmenším. Snažili se mě chránit, sice před světem, ale i tak.

V poslední době se všechno ke mně obrací zády. Slyšela jsem citát: Když si myslíš, že se k tobě všichni obracejí zády, pořádně se rozhlédni - jsi to ty, kdo se otáčí zády k ostatním!
Bohužel. Marně jsem se rozhlížela.

Je mi z toho všeho smutno. Myslela jsem si, jak si každý splní své sny a že je svět růžový (Spíš modrý, růžovou jsem nesnášela odjakživa.)... Najednou to na vás vychrstnou jako kýbl vroucí vody. Jauvajs.

Víte, chybí mi nevinná nevědomost o tom, jak to ve světě chodí. Chybí mi ty chvíle, které jsem zažívala, když přede mnou pravý svět schovali. Chybí mi ta rodina a přátelé, co tu kdysi byli.
Přesto nelituji. Sice jsem něco ztratila, něco jsem i získala.
Spíše jsem ještě radši.

Ale... nešlo to jednodušeji?

Zamyšlení (Lili): Touha po moci

21. února 2017 v 21:18 | Lili |  Zamyšlení
Touha po moci? To je téma týdne. Když jsem si přečetla, o čem tento text má být, zhrozila jsem se. Nic mě nenapadlo.
Přemýšlela jsem… A za chvíli jsem se sama sebe ptala: co je to vlastně moc? Je to něco, co každý potřebuje? Nebo něco, co je každému jedno? Někteří si pod tím pojmem představí mocného vladaře, který sjednotil svou říši a brání ji před nájezdníky. Někdo zase osobu, která je zhroucená na dně a touží mít moc nad svým osudem (I když ho má, ale ne všichni si uvědomují, že svůj osud si píšeme sami. Protože záleží jen na nás jak se rozhodneme. Vše se odvíjí od toho, co uděláme. Tedy alespoň z mého pohledu.).
Chvíli jsem přemýšlela - a najednou mi v hlavě utkvěl obrázek (ani nevím proč) chlapce, který sedí na hřbetě koně, kterého se snaží ovládnout.
Touží potom mít nad tím zvířetem moc. Ale nedaří se mu, kůň má vlastní hlavu. Chlapec se snaží, skutečně snaží. Sedí na jeho hřbetě, na botách ostruhy, v ruce bičík...
Kůň se brání, bojí se bičíku i ostruh, proto se vzpíná a snaží se chlapce shodit. Již jsou oba dva unavení, ale přesto vytrvalí…
Chlapce nenapadlo, že by to měl zkusit jinak, že by se měl zkusit s tím zvířetem sladit, spřátelit. A pak až bude mít moc. Moc přátelství, mezi ním a koněm. Třeba ho to jednou napadne, kdo ví…

Přiznávám, ze začátku je to velice nudné čtení, ale chci tím říct, že když se ti nedaří ke tvé cestě "za mocí", zkus změnit směr nebo začít od základů. Ne vždy je být mocný to správné řešení.

Challenge - den 15.

20. února 2017 v 21:39 | Niana |  Challenge - č. 1
Popiš jedním slovem svůj den

Je tu půlka challenge... Mimochodem, jakmile skončíme s touto, tak mám připravenou i další :)...

Jak mám jedním slovem popsat svůj den? =D Hmm... Tímhle můj den možná prozradím, ale ve škole mi bylo blbě, takže bych mohla napsat něco k tomu. Nebo následek toho, že jsem nemohla na trénink. Nu, taky jsme psali tři testy xD...
Ale ráno jsem se setkala s jedním člověkem, se kterým jsem už dlouho (no, až tak dlouho to není, ale cítila jsem to tak :( ) nebyla... Byla to jen krátká půlhodinka, ale přesto...

Můj výsledek dnešní challenge: magic!

Challenge - den 14.

19. února 2017 v 21:07 | Niana |  Challenge - č. 1
Tvůj nejoblíbenější film, co tě nikdy nepřestane bavit

Jednoznačně Alenka v říši divů - jak první díl, tak i druhý (Za zrcadlem).
Ani nevím, čím mě to oslovilo, ale už je to tak.

V prvním díle je hned na začátku Alenka s jejím tátou. Vypráví mu, co se jí zdálo - přesně ten sen o bílém králíku ve vestě. On jí na oplátku radí, že to byl jen sen, ale pokud by se chtěla opravdu vzbudit, stačí se štípnout. Zazní tu i slavná věta, přičemž táta položí ruku na Alenky čelo: Už je to tak, jsi vyšinutý potrhlík. Ale to ti nejlepší jsou.

Následný děj se odehrává až o několik let později, když její otec nežije. Se svojí matkou jede v kočáře na jakousi zahradní slavnost.
Dvě dívky jí tam odtajní veřejné tajemství, že ji chce Hamiš požádat o ruku.
Tak se i stává - v altánku, před očima všech. Stále váhá... Najednou uvidí králíka s hodinkami, stejného, o kterém se jí tak dlouho zdálo. Vysype ze sebe omluvu, že si to musí ještě rozmyslet - a rozběhne se za ním až k hluboké noře, do které spadne.

Objeví se v kulaté místnosti olemované dveřmi. Díky dortíku, který ji zvětšuje, lavičce s vodou, která naopak zmenšuje a klíči nakonec odemkne ty nejmenší dveře. A ocitá se v říši divů.

V následující době se setká se všemi důležitými tvory (tvory, protože to nebyli pouze lidé), jako například se Šklíbou - kocourem, který umí mizet, s králíkem Březňákem, Houseňákem nebo-li Absolemem, srdcovou královnou, s kloboučníkem - o němž je vlastně druhý díl a se spousty dalšími podivíny i nepodivíny.

Na konci příběhu se utká v boji s Tlachapoudem, který bojuje za královnu, jejíž armáda je z karet.
Zbrkle stoupá po schodech zříceniny až nahoru. Cestou si přeříkává nemožnosti, které jsou skutečné.

Za několik okamžiků později napřáhne meč a Tlachapoudova hlava se kutálí zeshora před zraky přítomných, přesně jak předpovědělo Orákulum - jakýsi kalendář, který předpovídá každý den.
Šklíba sebere Srdcové královně korunu a posadí ji na hlavu Bílé královny.

Také je to ta, která dá Alence tajemnou lahvičku. Všichni se rozloučí a Alenka vypije tekutinu.


Celý film končí tím, jak ta, která skolila Tlachapouda, vyplouvá obchodně na moře.
Jakmile přejde na příď, proletí kolem ní modrý motýl.
Ahoj Absoleme.

Challenge - den 13.

18. února 2017 v 23:19 | Niana |  Challenge - č. 1
Napiš, o co se zajímáš

O co se zajímám? Těžká otázka.

Zájem mám hlavně o sport, který mi přináší úlevu. Tréninky a jednou možná splněné cíle a sny.

I ostatní lidé sem patří. Jsem zvědavá, jak tráví volný čas, co je baví, jak se měli. Škoda jen, že takových lidí moc není (ach, to ego, že?).

Ráda si čtu cizí blogy, dávají mi inspiraci - a zároveň mě to i baví. Navíc jim zvyšuju návštěvnost =D. Odkaz na pár blogů, které pravidelně čtu, jsou v pravém sloupečku ➡.


Omlouvám se, že je tenhle článek tak krátký, ale dnes píšu narychlo. Měl být vydaný včera, ale zbylo tam jen pár znaků xD (teď je 19.2. :D).
Mějte se ^^
Niana

Pocity: Pár slov

18. února 2017 v 14:43 | Niana |  Pocity
Proudy vody bičovaly dvojici lidí, mlčky sedící na lavičce. Tmavá obloha, všichni lidé pryč, jen oni dva tu byli.
Dívka cosi zamumlala a sklopila hlavu. Člověk vedle ní se zvedl a pomalu kráčel. Kam?

~

Už dávno nejsem ta, kterou si představoval svět, ta, která ho měla změnit. V srdci mi navždy zůstane pár míst pro několik lidí. Pro ostatní bude ale už navždy uzamčené, nechci si nechat znovu ublížit.
Ano, sebrala a vzchopila jsem se... Však někdo mi opět pár slovy či jedním činem podkopl nohy, když jsem stála na lávce, vedoucí přes bezednou propast. Zkřehlé ruce se jen tak tak držely okraje... Teď bych je raději viděla od krve.
Úspěch není zadarmo, člověk si za ním musí jít. Ale... co když zrovna padám v té propasti?...

Víte, malá náplast nemůže spravit všechny šrámy. Moje srdce už nepatří tam, kde bylo dříve.
Okolo nás jsou prý jen náhody, osud držíme pevně v rukou.

Vadí vám tyhle články? Nečtěte je - a je to.

Zajímalo by mě, jak se asi cítí topící se člověk? Upadne nejdřív do bezvědomí? Nebo se nadechne vody? A co když někdo padá do propasti, která však má dno? Přestane hned cítit? Nebo naopak ucítí velkou bolest - jak fyzickou, tak i psychickou?

~

Voda stékala z dívčiných vlasů. V duchu děkovala všem, co tu pro ní byli do poslední chvíle, vždy když potřebovala.
Až odejde, budou všichni plakat a říkat, jak ji měli rádi? Až bude pryč, bude trochu pozdě, řekla bych...

V plátěných teniskách vyběhla za klukem, čím dál více vzdalujícím se.
,,Sakra, každou noc umírám. A tobě to je jedno!" vykřikla.
,,Nech toho."
,,Tak sorry, že dejchám!" vydechla.

Měla už toho falešného zájmu a náhlých zrad dost.
Stačil nádech. A výdech. A trocha odhodlání. A odvahy. A pak konec.

~

Proč lidi říkají "Vzchop se!"?
Nebylo by lepší podat pomocnou ruku a vytáhnout člověka na hladinu? No jo, tam je totiž ten risk, že oba skončí na dně...

Challenge - den 12.

17. února 2017 v 22:37 | Niana |  Challenge - č. 1
3 radosti, které v životě máš

Ahojky, nějak to letí, skoro dva týdny pryč! Jak se vám vlastně challenge líbí? No, je tu další část.


Jako první mě okamžitě napadli přátelé a rodina. Pár jedinců, co nemají na práci nic jiného než pomluvy, to samozřejmě popírají, ale nemůžou znát všechny lidi, které znám já.
Ti nejlepší človíčci mě provázejí mým životem a to samé i naopak. Jedno z nejúžasnějších přátelství je s Lili, kterou znáte tady odsud, z blogu.


Na stříbrné místo patří sport - odkud mám nejvíc přátel. Vítr, běh, smích a radost. Nevím, co bych k tomu víc napsala. Je to jedna z věcí, která mě nabíjí energií - a ta mi dává sílu. Sílu překonávat překážky a radovat se :).


Třetí z mých radostí je nejspíš psaní, tím pádem i blogování. Vepsání pocitů a emocí do slov a vět a následné zveřejnění. Spatřím pak i komentáře, díky nimž zjistím, že se mé podivnosti dokonce někomu líbí. Zlepšuju se, cítím radost - a nutí mě to psát, psát a psát dál =D.


Jaké radostí máte vy?
Huh, mějte se ^^
Niana

Challenge - den 11.

16. února 2017 v 20:42 | Niana |  Challenge - č. 1
Něco, o čem pořád přemýšlíš ve stylu "co kdyby..."

Jak začít? Co kdybych minulé léto nejela na tábor? Co kdybych nezačala psát na blog? Co kdybych už neměla sílu jít dál?
Co kdyby se na tom táboře nic nestalo? Co kdyby svět hleděl na názory všech lidí a všichni vše vzdali? Co kdyby moje osůbka ztratila motivaci v životě?

O čem mám tedy psát?
...
Už vím.

To léto bylo úžasné. Většinou dost vedro, ale klid - žádná škola, celé dva měsíce jsem trávila na vesnici. Už delší dobu jsem si čím dál víc všímala jednoho sboru ve sportu, bez kterého bych byla nic. Vyhráli mistrovství republiky - a teď pár lidí od nás dostalo šanci u nich trénovat. Upřímně? Nechtěla jsem. Ano, byli a jsou tam ti nejlepší lidé... Jenže to jsem je ještě neznala.

Na konci srpna měli tábor. Nejdřív jsem tam měla být na pár dní, ty se protáhly - a byla jsem tam celou dobu.
Připravený program, zábava a žádná nuda. Jedno ztracené přátelství a jedno mnohem lepší. A? A jedna láska.
Kdybych tam nepřijela a nezůstala, přišla bych o dva lidi. Oni jsou něco jako moje droga. I závislost tu je.



Historie blogu naopak začíná na začátku srpna. Kvůli čemu? Několikrát to tu již bylo - možná nuda, ale spíš jsem se chtěla vypsat z pocitů. Postupně jsem začala psát i povídky, které mě napadaly bez jakéhokoliv podnětu. To už se mi nyní tolik nedaří, přesto zrušení blogu neplánuji. Doslova mě to pohltilo a i tuhle challenge přežívám... Zatím =D.
Kdybych nezaložila dennisvet, byla bych na tom nejnižším dně, jaký existuje. A nepoznala bych třeba Nowu, Cherry nebo Ortie. A přišla bych i o mailování s jednou ze zmíněných osob, které mi neskutečně pomáhá.



A jednoznačná otázka na konec - co kdybych neměla sílu jít dál? Nebyla bych tu. Někdy řeknu, že ji již nemám, ale je to lež - mám jí pouze málo (pouze?). I s tím to není zrovna nejjednodušší, avšak lepší než ta druhá možnost... Existuje i třetí. Vlastně i čtvrtá.
Víte, jaké?


O čem takhle přemýšlíte vy?
Heh, zatím ^^
Niana

Challenge - den 10.

15. února 2017 v 19:55 | Niana |  Challenge - č. 1
Napiš o něčem, kvůli čemu se cítíš silná

Vžijte se do následující situace:
Všichni vás zavrhli, jste vyděděnec, nevíte, co dělat. Jste na dně - a nikdo, kdo by vám pomohl na hladinu.
V jednu chvíli už je jediným výchozím bodem konec, když tu najednou se objeví nová šance. S něčí pomocí se dokážete zvednout. A jít dál. Společně s přáteli, kteří vám pomohli vstát. Kteří vám nedovolili to skončit.

Já se nejvíc cítím silná, když se mi něco povede, či překonám nějakou překážku.
A co vy? Jak bojujete se světem s pohledy, zavrhujícími vše okolo?

Challenge - den 9.

14. února 2017 v 21:08 | Niana |  Challenge - č. 1
Nějaká moudra, která na tebe zapůsobila

Tak konečně jedna část challenge, kterou stíhám :D...


Je to asi týden, co jsem následující citát slyšela - a prostě mě zaujal, tak dnešek bude patřit právě jemu:
Slunce a měsíc jsou jako pravda a lež - před sluncem otáčíš hlavu a zavíráš očí, zatímco měsíc si v temnotě se zájmem prohlížíš.

Myslím si, že k tomu není co dodat.

Někdy je holt pravda krutá, ale dřív nebo později se budeme muset postavit budoucnosti tváří v tvář. Lež nás sice někdy potěší, avšak jednou se provalí pravé informace.

Zkuste se dívat nějakou dobu do slunce... Nejspíše začnete velmi brzy přivírat oči. Stejně jako před pravdou.
A teď se podívejte na měsíc (nebo až bude tma). Většina lidí si ho vydrží prohlížet... Tedy, dokud je to neomrzí. Opět... To samé u lží.

Jak to tedy je?

Challenge - den 8.

14. února 2017 v 15:53 | Niana |  Challenge - č. 1
Něco, s čím bojuješ

[Napsáno o den později]

Opravdu to musí být jenom jedna věc? I když, jsou to spíš věci z osobního života. Co teda napsat?

Vybrala jsem to, s čím bojuju v poslední době úplně nejvíc. Jsou to názory a předsudky jiných. Nechci tím říct, že je špatně mít svůj názor - to určitě ne! Sama mám většinou odlišný názor než velká část těch, které běžně vídám. Jde mi hlavně o ty pomluvné názory.
Někdo si něco vymyslí a v tu dobu, když se mu nehodí, aby se se mnou bavil, ji šíří dál. Nejčastěji jde o něco v tom smyslu, jak jsem někoho pomlouvala, či dokonce dotyčnému do očí nadávala. Hodně se to vyskytuje i tak, že vás ten někdo ignoruje - ale jinak vám píše zprávy, které milé vůbec nejsou.
Lidé okolo tomu věří. Mělo by mi to být jedno - tak neví jaká jsem, nezaslouží si se na mě ani dívat.
Jenže co když jim nezáleží na mně, ale mně na nich ano? A co když by mi na nich nezáleželo, ale měli by rádi oni mě?

A co kdyby jen prázdný nic a ticho?

Challenge - den 7.

12. února 2017 v 21:48 | Niana |  Challenge - č. 1
10 písniček, které miluješ
Tak, je to tu. Můj oblíbený úkol. No jo, bez muziky to není ono :3.

Est-ce que tu m'aimes? od Maître Gims je ta nejlepší písnička na světě. Nemůžu k ní moc napsat, lidé ji znají, ale nepochopí to. To, co pro mě znamená, nejde vyjádřit slovy :). Poprvé jsem ji slyšela ke konci léta v roce 2016 - to byly úžasné dny :).

Alone od Alana Walkera je celkem dost známá. Těžko říct, kdy jsem ji poznala, ale není to až tak dlouho. A bylo to na Óčku :D.

Sia je celkově suprová zpěvačka, ale singl The greatest mě zatím oslovil asi nejvíc. Radši vyzdvihne nějakou událost, či to, co se ve světě běžně děje, ale nikdo si toho nevšímá, než sebe. Tento klip se proslavil hlavně Maddie, když si na začátku na obličej nanáší barvy duhy.

7 years, které nazpíval Lukas Graham, jsou vlastně o životě. Jeho matka mu v písni říká, aby si našel kamarády, jinak zůstane sám. V textu je zmíněno několik různých let - a končí v dobu, kdy interpretovi zemřel táta (61 let).

Další písnička je od Jelena, která je jako předchozí o životě. Sice v jiném smyslu, ale i tak. Jmenuje se Klidná jako voda. Znáte ji? Je to jedna z mála, která má hlavu i patu. Která má chytlavou melodii, kterou když uslyšíte, celý den vám zní v hlavě.

Na šestou pomyslnou příčku usedne opět český zpěvák, jímž je Nohavica s mojí srdcovkou (a že jich tolik nemám!) Když mě brali za vojáka. Je velká škoda, že ho většina lidí ,,ignoruje". Většinou mají písně více slok se stejnou melodií. Vypráví v nich o tom, co zažil, to, o čem spousta z nás nemá ani tušení.

Už starší pecka je od Hoziera - Take me to church. Když jsem ráno poslouchala rádio, hráli tam podivné něco. Pak jsem zaslechla začátek téhle. Přinutilo mě to se zamyslet. Nad čím? Hmm, co myslíte?

Čím dál víc se blížíme ke konci... Teď s ,,hymnou devadesátých let", Smells like teen spirit od Nirvany. Český překlad celkem zamotaný, stejně jako Kurtovo pocity. Tuto skladbu napsal den poté, co od něj odešla přítelkyně Tobi Vail. Tehdy začínala ,,Kdo bude král a královna všech vyděděných teenagerů?" - nakonec první verš vyškrtl a ten nikde nezazněl.

Are you with me, patřící Lost Frequencies, je písnička, která mě provázela už před rokem. To byla ale jiná doba. Teď jsem se změnila. Před chvílí jsem ji slyšela - a prostě musela skončit tady. K tomu mě navštívily protichůdné pocity.

Fáma od ATMO Music je poslední. Vypravující o závisti, pýše a zlosti. Ať chceme nebo, naplňuje většinu našich životů. Při poslouchání tohoto singlu jsem i sepsala jeden článek.


Tak co, líbilo? Snad jo :).
Napište mi svůj názor!
Mějte se ^^
Niana

Pocity: Tmavý kout a jeden život

12. února 2017 v 16:17 | Niana |  Pocity
Jeden pár očí, zářících do tmy.
Jedna slza, kutálející se z řas.
Jedno něco, co kdysi bývalo srdce.

Jen jedna dívka, nechápající závist a kopie.
Proto tam seděla, stranou od všech ostatních.
Stranou od všech pomluv.
Stranou od toho, co ani zbytek jejího srdce nemůže snést.

V myšlenkách ale úplně jinde.
Tmavé vlasy zakrývající obličej a třes rukou.
Vzpomínky se míhaly jako na starém filmu.

Jeden život, jeden okamžik, jeden pocit, jeden pláč a jeden kus kovu v ruce.
Jeden doušek odvahy. Jeden krátký pohyb.

A o jeden život bojující za spravedlnost méně.

Challenge - den 6.

11. února 2017 v 22:24 | Niana |  Challenge - č. 1
5 způsobů, jak získat tvoje srdce

Ahojky ^^,
Hned na začátek - sama odpověď na dnešní úkol nevím, ale tadáá - něco tu mám :D - avšak když už to skoro bylo, pokusila jsem se článek uložit do rozepsaných. Bohužel se neuložil. Proto se omlouvám, dnešní úkol nemusíte číst, nejspíše napíšu jen něco krátkého v pár odstavcích.

Čím začít? Asi tím, když mě někdo dokáže rozesmát, když jsem smutná - nebo klidně i šťastná. A nemusí ani říkat vtipy, úsměv mi přinese už jen to, že s danou osobou jsem (což je trošku blbost, když píšu o tom, jak získat moje srdce?).

Jak už jsem někde psala, mám moc ráda detaily. To samé platí tady. Milý pozdrav, krátká bezvýznamná sms, která potěší víc než slohovka, či to, že vám někdo třeba poblahopřeje - když například něco vyhrajete. A ani to nemusí být, co třeba jen ,,obyčejné" zlepšení v něčem, co vás baví?

Když chce někdo zapůsobit, měl by podle mě mít o danou osobu (teď jakožto mě) zájem. Řekla bych, že někam o víkendu půjdu a on (nebo ona) by se pak zeptal, jaké to bylo. Zkrátka ukázat, že posloucháte (a nezapomínáte).

Sesypete se, jste úplně na dně a nevíte, co dělat. Na otázku odpovídáte, že vám nic není. Osoba přesto nepřestane. Stačí, aby se koukl/a do očí - pozná, že lžete.

Do posledního odstavečku napíšu... Hmm... Co takhle upřímnost? Jo, to by šlo. Upřímný člověk všechno řekne na rovinu, takže sice můžete zjistit nějakou nepříjemnou pravdu, ale je to lepší, než když zjistíte, že vám lhal - i když pro vaše dobro, ne?
To podobné platí i o tom, co mi řeknete. Místo zbytečných keců stačí říct to, co chcete. Případně to, co k člověku (mně) cítíte.


No, toť vše. Na zítra se opravdu těším, pokud chcete vědět, o čem se bude psát, koukněte do článku s úvodem challenge :D (ach, ta sebereklama) - možná to dopadne líp, než dneska.
Dobrou noc ^^
Niana

P.S.: pokud někde píšu ,,něž", moc se omlouvám, bezdůvodně se mi to přepisuje z normálního ,,než" ;) :D

Challenge - den 5.

10. února 2017 v 21:14 | Niana |  Challenge - č. 1
5 míst, která chceš navštívit

Ahojky, je tu další díl naší challenge! Je to celkem těžké, nikdy jsem nad tím tolik nepřemýšlela. Ale přemohla jsem se - a je to tu!

Čím bych začala? Paříží. Odjakživa mě fascinovala, včetně Eiffelovy věže. Načetla jsem toho kolem ní spoustu - víte, že byla postavená kvůli výstavě a tamější obyvatelé ji považovali za nevzhledné monstrum? A co informace o tom, že místo pletiva bude věž ohraničena skleněnou neprůstřelnou bariérou? Bude měřit dva a půl metru, ale díky průhlednosti to bude nejspíš pro turisty lepší.
Znak Paříže je červené pole se stříbrnou lodí se vzdutou plachtou, pohupující se na vlnách, nad tím modrá část posázená zlatými liliemi. Na velkém znaku je přidána koruna, zelené rostliny po stranách. Dole jsou pověšené vojenské řády. A hned nad nimi nápis: FLUCTUAT NEC MERGITUR.

Dál bych se ráda podívala do Vídně. Z naší české kuchyně si Rakušané převzali knedlíky, buchty a koláče. Z maďarské naopak palačinky a guláš. Typické jsou pro rakouské hlavní město trhy a tržnice, například Naschmarkt. Velké oblíbenosti se těší také kavárny.

Další místo - město nese název Tallinn. Jakožto hlavní město Estonska je jedna z nejznámějších památek Staré Město. Zachovala se přibližně polovina městského opevnění, věží a bran.
Estonská vlajka má černý, modrý a bílý pruh. Velký státní znak je složen ze tří modrých lvů na zlatém štítu, okolo něhož jsou dubové ratolesti.

Jako předposlední sem zapíšu již neexistující město Lidice, které bylo v roce 1942 vypáleno a srovnáno se zemí. Ženy byly převezeny do koncentračních táborů, děti na jinou výchovu a muži na místě popraveni - nejstarší z nich 84 let starý, nejmladší pouhých 14 let. Toto území se označilo za národní kulturní památku.
Vytvořeny byly i nové Lidice, čítající 150 domů. Na místě těch starých je hrob 173 zastřelených mužů, či muzeum.

Na konec mám připraveno takové neurčité místo. Je jich totiž několik.
S mojí kamarádkou, se kterou jsem chodila do třídy, jsem se kdysi domluvila, že až budeme starší, pojedeme někam, kde spatříme úplné zatmění slunce - tehdy bylo u nás částečné. A naše přání i dál trvá.


Doufám, že se vám tohle líbilo, dalo mi to celkem dost práce :D, protože nějaké věci jsem si musela najít, jako třeba nějaké roky a tak :).
Kam byste chtěli vy? :)
Heh, mějte se ^^
Niana

Challenge - den 4.

9. února 2017 v 21:11 | Niana |  Challenge - č. 1
Napiš o někom, kdo tě inspiruje

Tak zdravím,
Sice zase večer, ale snad nevadí... :D. Dnešní úkol je poněkud záludný, protože v čem mě ten někdo inspiruje? V psací tvorbě? Nebo ve sportu? Či třeba v něčem úplně jiném? Ano, o tom budu psát. Napsala jsem toho víc, takže...?
Jednoduše - o všem!

Co mě tedy inspiruje? Život :).
V mých povídkách se téměř vždy propojoval nějaký vymyšlený děj - a moje pocity. Podle toho, jak mi v tu chvíli bylo. Některé z povídek jsou i skoro celé podle pravdy, některé pravdivé jen základní myšlenkou.

Hlavně teď, v nové rubrice Pocity, tam si můžu vylít srdce (nebo to, co z něj zbylo). Jsou to spíš takové útržky, co mě napadají. Ty, co za něco stojí. Stejně jako život - všechny chvíle nemůžou být super.

Jak tak koukám, dneska to bude o hodně kratší, než normálně. Hmm, co bych teda ještě napsala?
Možná, že mému životu se hlavně podobá to psaní. Jednou se cítím, jako bych mohla a chtěla změnit svět - a podruhé bych s tím sekla.

No, toť vše. Líbilo? A co vy, co nebo kdo inspiruje vás?
Napište mi to ;) ⬇
Heh, tak se mějte ^^
Niana

Challenge - den 3.

8. února 2017 v 20:54 | Niana |  Challenge - č. 1
3 zvířata, která nemáš ráda

Sice už je večer, přesto tu mám další den z challenge. Tentokrát jen na pár řádků, protože tohle téma je prostě kratší a navíc nestíhám =D.

Takže. Jako celkem dost lidí nemám v oblibě pavouky. Mám z nich hrůzu. Ten pocit, když lezou po zdi a vy (skoro) marně někoho voláte, aby ho zabil, něž zaleze někam do kouta... Nebo sekáči, většinou jen sedí a... a nic. Pak se nadopují, asi kofeinem (nebo něčím takovým), a jsou všude. No, a o tarantuli a dalších potvůrkách radši už psát nebudu. Zato ale nechápu lidi, kteří se bojí hadů =D :3.

Druhé zvíře (ale ne v pořadí, spíš tak, jak mě napadne) je (pro spoustu lidí nepochopitelné...) pes! Ano, bojím se psů. Když jsem byla malá, přichomýtla jsem se k hádce a jeden ,,člověk" vyhrožoval, že na mě pustí psa. Byl to pitbul. Od toho dne (a v poslední době čím dál víc) mám strach z několika ras. A bohužel, začínám se bát i dalších :(.

Nad posledním zvířetem jsem dost dlouho přemýšlela. A nemohla jsem na nic přijít. Ale je to tu - vosy =D. Nenahání mi hrůzu, spíš se jich možná jenom štítím. To je jedna z mála věcí, co mi vadí na létě.

No, tak to by bylo všechno, omlouvám se, že je to krátké, příště se to pokusím vylepšit :D.
Heh, tak zatím ^^
Niana

Challenge - den 2.

7. února 2017 v 16:09 | Niana |  Challenge - č. 1
Napiš něco, co ti někdo o tobě řekl a ty jsi to nezapomněla

Popravdě jsem dost dlouho přemýšlela nad tím, co dnes napíšu. Nechci, aby se to dotklo mých přátel, těch pár, kteří o tomto blogu vědí. Ano, řekli mi toho spoustu, ale já nevím, zrovna mě nic nenapadá. Proto jsem se dnes rozhodla sem napsat úplně cizího člověka...

Bylo to dneska, když mi (oproti včerejšku) neujel autobus. Od zastávky to je ještě kousek cesty, tak jsem přemýšlela nad tím, kdo mi co řekl. Byla jsem tak sedmdesát metrů od vchodových dveří, když najednou tam šla nějaká holčina, možná teprve (odhadem) chodila do druhé třídy. Náš rozhovor začal celkem nečekaně.
,,Kde bydlíš?" zeptala se klidně.
Neurčitě jsem kývla přede mě a mlčky pokračovala v chůzi.
Ona se mnou ale držela krok: ,,Víš, že některý paneláky mají i osm pater?"
,,A některý třeba i dvanáct." usmála jsem se.
Ona se soustředěně podívala na dům, kam jsem mířila (aniž by tušila, že tam jdu).
Po chvíli řekla: ,,Tenhle jich má dvanáct!"
To jsem sama moc dobře věděla.
,,Támhleten má 19 pater, protože tam je 19."
Nebyla jsem si jistá, jestli to myslí vážně nebo ne, proto jsem s úsměvem oponovala: ,,Ale devatenáct jich nemá."
Během pár dalších kroků mi stihla vysvětlit, kudy musí jít. Nevyptávala jsem se, nechci, aby všem na počkání vykládala, kde bydlí.
Za chvilku se zeptala: ,,A jak se máš?"
Nevěděla jsem, co bych řekla. Skvělou náladu jsem neměla, ale ani průměrnou ne. Přesto jsem se dál tvářila bezstarostně.
Po chvíli jsme se rozloučili a každá šla svou vlastní cestou.

~

Teď už jsem nějakou dobu doma, přikusuju čokoládu a píšu tyto řádky. Je mi to líto. Roztomilá naivita v krásný svět se brzy změní. Už nic nebude tak, jako bylo včera. Každý okamžik je jedinečný a nikdo neví, co bude zítra.

Challenge - den 1.

6. února 2017 v 18:04 | Niana |  Challenge - č. 1
10 věcí, co tě udělají opravdu šťastnou

Když jsem si přečetla dnešní úkol z třicetidenní challenge, zarazila jsem se. Šťastně se totiž cítím nejspíš jen u několika věcí. Chvíli mi trvalo, než jsem se rozhodla, co tam prostě musí být. No, tak jdu na to.
P.S.: psát jsem začala cestou ze školy =D, když mi doslova před nosem ujel autobus...

Jako první sem zařadím přátele a celkově všechny lidi, které mám ráda, za které bych položila život.
Bez nich bych byla nic. Jakmile mi je smutno, nevěřím si a slzy mě pálí v očích, dokáží mě povzbudit a dokázat mi, že černá ovce nemusí nutně zešednout (ale to je bohužel lež).

Druhé místo? Sport. Jen u něj může člověk myslet na všechno a zároveň na nic. Spojuje se zároveň s předchozím bodem, protože se vzájemně prolínají. No, a navíc si ještě zacvičíme :D.

Hned za sportem (nebo spíš zároveň, to ale bohužel nejde) stojí a bude stát muzika... Jakákoliv (téměř) - hlavně Maître Gims, Beatles, Hollywood Undead, LP, Hozier... Není to ani tak o interpretech, jako o samotných písničkách. A pokud si můžu zahrát sama, na klávesy, pak jsem šťastný človíček opravdu hodně.

Je to divný, až k zamyšlení, ale na tohle umístění (4.) patří večery. Není to ani tak o tom času, ale o tom, jak vás nic neruší, všude je ticho (pokud sousedi nemají párty), skrz žaluzie svítí světla pouličních lamp a sem tam i aut. A to nejdůležitější - můžete v klidu ležet, a přemýšlet. Je toho spousta, jen si račte vybrat.

Pátý bod... Hele, jde to nějak pomalu - a přitom koukám, kolik toho už je!...
K této odrážce ale patříte i vy, čtenáři. Psaní, ať už pocitů, povídek - nebo zamyšlení a různých sérií. To uklidní, člověk se pěkně vypíše, zaznamená si pocity, a ještě se to ostatním lidem (snad) líbí.

Kreslení. Neumím malovat ani kreslit, přesto to miluju. Nejsou to většinou (tak dobře, nikdy) mistrovská díla, ale spíš depresivní obrázky, hotové během pěti minut. Ale co, i to se počítá!

- Teď je něco po páté hodině, ale mám jaksi 3% a nabíječka fuč. Uvidíme, kdy tohle vyjde :D -

Samota... Představte si, že máte být se špatnou náladou ve společnosti. Mně to ani nejde... Jestli ještě někdo projeví soucit... Slzy jdou stěží udržet. Zato si odpočinout a ,,vykřičet se", to je pro mě to pravé ořechové :3.

Co na předposlední místo? Nejspíš detaily. Takové ty, kterých si málokdo všimne, ale potěší moc. Gratulace, když se člověku něco povede, pomoc, když si zase neví rady. Když někdo řekne, že vás má rád a bez vás by to prostě nebylo ono.

Na konec tu mám jednu, no, pro vás možná zvláštní věc. Chci sem zařadit bolest. Jo, je to asi blbost. Jenže... Nevím, jak to mám vysvětlit. Díky ní jsem silnější, tím pádem i šťastnější. A navíc je to jen tohle, co mě nikdy neopustilo.

P.S.: tak baterka nevydržela, ale už je v pohodě se 7% ;) :D
P.S.S.: dopadlo to tak, že ani nezáleží na pořadí, protože to rozhodnout prostě nejde =D

Tak snad se vám první část této challenge líbila a doufám, že sem mrknete i příště :), podělte se taky o svůj názor v komentářích!
Niana

Zamyšlení (Lili): Pomoci ostatním dokáže, sobě už ne...

6. února 2017 v 17:00 | Lili |  Zamyšlení
Víte, mně přijde, že žiji v iluzi. Na povrch se směji, ale uvnitř pláču. Směji se tak často, že tomu někdy věřím i já sama… V mém životě není moc šťastných okamžiků, a když je už prožívám, bojím se, že jsou jen iluzí... Na sociálních sítích stačí, když napíšete smajlíka, a všichni věří, že jste šťastní.
Spousta lidí si myslí, že jsem silná, že mě jen tak něco nedostane na kolena, protože já sama jim pomáhám řešit problémy, a vždy se snažím přijít na něco, co jim může pomoci, sama je podporuji, jak jen se to dá… Dnes mi dokonce kamarádka řekla, že díky mně se stala silnější, než byla dřív… Musela jsem se pousmát - jak slabá dívka jako já, dokáže udělat někoho silnějším? To je mi záhadou… Víte, pravda je taková, že každý večer brečím před spaním, někdy ani nespím, ale druhý den jdu zase s tím nacvičeným úsměvem, kterému všichni věří. Mě srazí k zemi všechno…
To co vidí ostatní, je jen iluze…
Pravdu totiž nikdo znát nechce…

Pocity: Žijeme v iluzích, jako na plakátu

5. února 2017 v 20:53 | Niana |  Pocity
,,Neházej všechny do jednoho pytle!" říkali mi. Jenže.. Proč?

Osamocená dívka seděla v jakési kavárně, která nejspíš žila z pár pravidelných návštěvníků, včetně jí.
Kafe v pochroumaném hrnku bylo už dávno studené, ale dívčiny oči směřovaly někam jinam. Ven.
Hleděla z okna a cítila se jako na plakátu. Ačkoliv kolem chodily mraky lidí, nikdo z nich se nekouká doprava doleva, jdou si svou osobní cestičkou a ostatní ignorují.
Upřímně, málokdo si prohlíží staré reklamní letáky polepené na sloupech, zastávkách a i jinde. To samé platilo tady - zdejší fasádu, okna, i dveře už viděly stovky lidí - a když už si jednou ten imaginární plakát přečetli, proč by to přeci dělali znovu?
Každý z těch šedých ovcí ví, že existují chudí a průměrní lidé, ale ti si jejich pohledy nezaslouží. Bohatá sorta lidí si hledí jen svého. Bohatí berou, aby měli víc. Chudí dávají, aby ostatní měli alespoň něco.

Se smutným úsměvem na rtech kývla na známou tvář u pultu a vyšla ven, vstříc budoucnosti. Ale i něčemu tak obyčejnému, jako lidem.
Protože na internetu stačí sdílet smutného smajlíka - všichni se hned ptají, co ti je? Když ale půjdeš po ulici s tváří plnou slz, nikdo si tě ani nevšimne.

Stačí napsat ":D" a všichni si myslí, že jsem v pohodě.

Třicetidenní psací challenge - č. 1

5. února 2017 v 17:07 | Niana |  Challenge - č. 1
Ahoj!
Tak tímto článkem otevírám novou rubriku - a to třicetidenní psací challenge. Našla jsem ji někde v angličtině, takže po mně zdroj nechtějte, nemám páru, odkud to je :D. A protože si s AJ si trochu... trochu víc nerozumím, překlad mi zajistil Lišák (díky! =D).

A teď tu teda mám celý soupis třiceti dnů a třiceti úkolů:
Den 1: 10 věcí, co tě udělají opravdu šťastnou
Den 2: napiš něco, co ti někdo o tobě řekl a ty jsi to nezapomněla
Den 3: 3 zvířata, která nemáš ráda
Den 4: napiš o někom, kdo tě inspiruje
Den 5: 5 míst, která chceš navštívit
Den 6: 5 způsobů jak získat tvoje srdce
Den 7: 10 písniček, které miluješ
Den 8: něco, s čím bojuješ
Den 9: nějaká moudra, která na tebe zapůsobila
Den 10: napiš o něčem, kvůli čemu se cítíš silná
Den 11: něco, o čem pořád přemýšlíš ve stylu "co kdyby..."
Den 12: 3 radosti, které v životě máš
Den 13: napiš, o co se zajímáš
Den 14: tvůj nejoblíbenější film, co tě nikdy nepřestane bavit
Den 15: popiš jedním slovem tvůj den
Den 16: napiš něco, co ti chybí
Den 17: co jsi ve zvěrokruhu - a sedí na tebe?
Den 18: 30 faktů o tobě
Den 19: mluv o svojí první lásce
Den 20: něco o kamarádech
Den 21: jaké 3 věci chceš, aby se tvoje děti od tebe naučily
Den 22: zamíchej svoji hudbu a napiš prvních 10 písní
Den 23: nějaký dopis, komukoliv
Den 24: napiš o něčem, co ses učila složitěji, než to bylo nutné
Den 25: mysli na nějaké slovo a najdi ho na googlu - co si myslíš o jedenáctém obrázku?
Den 26: část života, kterou bys změnila
Den 27: pozpátku napiš o tom, co ti nejde
Den 28: 5 věcí, co tě rozesmějí
Den 29: jaký je tvůj cíl na dalších 30 dní?
Den 30: tvoje úspěchy a neúspěchy tento měsíc

Nevím, jak vy, ale já už se těším =D. Díky těmto úkolům budu psát mnohem častěji, takže ostatních článků bude méně - ale každý den tu něco bude, to za to snad stojí, ne? :D
U některých dní se můžete přidat - do komentářů k danému dni můžete napsat o sobě!

Tak doufám, že se pobavíte =)
Niana

P.S.: začínám zítra ;)

Pocity: Má story

1. února 2017 v 20:51 | Niana |  Pocity
Je to jen moje story.
Kdo nezažil, nepochopí.
Můžete se ptát,
můžete poslouchat,
ale stejně jste neviděli,
neslyšeli a hlavně nezažili to, co já.

Lidé řeknou: ,,Pojď, to je dobrý."
Jenže není.
Já řeknu: ,,Bude to lepší, neboj."
Protože horší to už nebude.

Někdy někdo zraní tak moc,
že už ani necítíte,
že už to ani nebolí.
Jenže pak přijde někdo,
kdo vám ty city vrátí.
A pak se všechna bolest objeví znovu.

Všechno mě to stahovalo níž a níž,
uzavírala jsem se čím dál víc do sebe,
uvězněná ve vlastním životě,
v temnotě, neschopná vidět úsvit.

Neviděná,
neslyšená,
nechtěná.

Ale jednou se to musí obrátit.
Jednou slunce musí vyjít.
A já na něj budu čekat.

Zamyšlení (Lili): Mám otázku

1. února 2017 v 20:48 | Lili |  Zamyšlení
Mám otázku:
Taky znáte ten pocit, když někdo, na kom vám strašně moc záleží, vám ublíží - a vy nevíte, co dělat? Můžete dělat spoustu věcí… A většinou to stejně končí pláčem a svalováním viny na sebe. Nejhorší na tom všem je, že ta osoba ví, že vám ubližuje… Ale jí je to úplně jedno a pokračuje v tom dál… Pak vám řekne promiň. Vy jí odpustíte. A jede se to všechno znovu… I když víte, jaký to má konec, stejně to uděláte znova. Bude to zase stejné, zase ta stejná hra, ta stejná pohádka… A vy, vy jste tak hloupí, že tomu věříte pořád a znova bez přestání.

Pak přijde moment, kdy se chcete někomu svěřit… Někomu, komu vy pomáháte vždy… Psychicky tu osobu podporujete a pomáháte jí, jste její skutečný přítel… Ale když něco potřebujete vy, tak vás pošle do háje…

Má otázka zní takto… Najde se zde někdo je ochotný dát to, co dostává, kdo je ochotný neubližovat lidem záměrně? Existuje někdo takový? Nebo takový lidé již neexistují?