Povídka (Lili): Slyšíš ten zvuk?

6. ledna 2017 v 6:53 | Lili |  (Ne)povídky
"Už se stmívá, měli bychom jít domů, Tome,"
Jsem s mladším bráškou na dětském hřišti a domů to máme ještě pěkný kus cesty.
"Tak jo," odpoví zklamaně a chytne mě za ruku. Vyjdeme z areálu hřiště a jdeme směr domov. Bráškovi je teprve 9 let, ale na svůj věk je velice statečný. Moji kamarádi se mi smějí, když mě vidí s ním nebo když s nima nejdu ven, protože ho hlídám. Myslí si totiž, že 17 letá dívka jako já nemůže mít vztah ke svému mladšímu bráškovi. Ale já jsem si ho vybudovala již v dětství. Naše rodiče se velmi často hádali. A mamka to jednou nevydržela a když mi bylo 11 odešla od nás. Zůstala jsem já, bráška a otec, kterého pohltil alkohol. Všechna práce v domácnosti a nyní i vydělávání peněz na jídlo je nyní na mně. Pak není divu, že si ke svému bratrovi vybudujete takový vztah, jaký mám já.
Byli jsme již v půli cesty když se Tomík náhle ozval: "Lejlo? Slyšíš ten zvuk?"
"Jaký zvuk? Tome, to byl asi jenom vítr," odpověděla jsem chlácholivě a šli jsem dál.
Ušli jsem asi 30m a Tomík se ozval znova se stejnou otázkou… Ano, teď jsem to slyšela, ale nechtěla jsem ho znervóznit… Tak jsem mu zalhala. Šli jsme dál. Znovu jsem to zaslechla. Instinktivně jsem mu stiskla ruku a přidala do kroku. Ani jsem si neuvědomila, že Tom vedle mě už utíká. Náhle se zastavil a otočil se na mě.
"Proč chvátáme?" zeptal se mě a podíval se na mě.
"Už je skoro tma, víš?" zalhala jsem mu znovu a pokusila se o co nejupřímnější úsměv, jaký jsem v tento moment dokázala.
"Neboj, já tě ochráním!" řekl s úsměvem na rtech. "Ale nejdřív musim na záchod"
Musela jsem se zasmát, ničeho se nebál.
,,Tak běž támhle do křoví, já tu počkám," řekla jsem. A Tomík s těmi slovy odběhl…
Už to bylo dobrých deset minut a Tom nikde. "Tome?" nic, jen hrobové ticho.
"Tome, pojď musíme jít… Já už jdu!" přešlapovala jsem na místě aby to vypadalo, že opravdu odcházím. Nic. Žádná reakce.
"Tome prosím, tohle už není legrace!" vykřikla jsem a vydala se ke křoví. Něco zašustilo. Lekla jsem se. Co to je?
"Ttttt… Tome?" klepal se mi hlas.
Něco se stalo. Opatrně se přibližuju, co se stalo, kde je můj bráška…
Slyšela jsem jakési zavrčení. Ale ne, to se mi jen zdálo. Už jsem byla jen krok od toho křoví. Natáhla jsem ruce a opatrně jsem rozhrnula větve.
Byl tam. Po jeho krku stékal pramínek rudé krve. A já byla další na řadě. Dívali se na mě dvě velké, žluté oči…
 


Komentáře

1 Ivišek Ivišek | Web | 6. ledna 2017 v 21:44 | Reagovat

Povídka je hezky napsaná. A ten konec? Člověka jen napíná. Co se stalo? Čí jsou ty žluté oči? Může to být cokoliv, pár nápadů bych měla. Úplně si to říká o pokračování.
Jinak jsi se ptala, kde najdeš ty výzvy. Odpověděla jsem sice v komentáři u mě, ale vypadalo to, že tě to hodně zaujalo tak to píšu i sem. Najdeš je u mě na blogu v rubrice Ostatní. ;-)

2 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 6. ledna 2017 v 23:14 | Reagovat

Dokonalá!

3 Niana Niana | E-mail | Web | 7. ledna 2017 v 8:41 | Reagovat

[1]: Ahojky, zajímalo mě to dost =D, ale už jsem viděla i komentář u tebe, přesto díky a díky i za povídku, uvidíme, jestli bude, případně jak, Lili pokračovat =)

4 Niana Niana | E-mail | Web | 7. ledna 2017 v 8:41 | Reagovat

[2]: Moc díky za Lili :3 =)

5 Eliss Eliss | Web | 7. ledna 2017 v 9:57 | Reagovat

Krásně napsané, až na ten smutný konec :-P

6 Niana Niana | E-mail | Web | 7. ledna 2017 v 10:27 | Reagovat

[5]: Děkujeme, nejspíš bude pokračování =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama