Povídka na přání: Niana a Lili

27. ledna 2017 v 21:36 | Niana |  Povídky
Název povídky je poněkud zvláštní, jde však o naše seznámení s Lili =). Jde o povídku na přání, ale je myšlena jako opožděný dárek k jejím narozeninám.
Věnování najdete na konci ⬇.


Slunko pálí, ale i přesto jsou v dálce vidět mračna. Zrovna jedeme na trénink ke sboru, kde nás budou trénovat. Když jsme tam byli minule poprvé, byly tam jen dvě holky, tak uvidíme, kdo tam bude dnes.

Popravdě - nikomu se tam nechce. V tomhle počasí by jeden nejradši skočil do bazénu a nic nedělal. Rozhodně ne ještě běhal.


,,Ahoj," ozvalo se od nás, sotva jsme došli ke klubovně. Nejsem si tu úplně jistá sama sebou, ale co, vždyť tu budu jen na trénování, tak se nemusím přetvařovat.
Odvaha mě ale přešla, když se začali sjíždět další lidé.

Brzy nás se všemi seznámili. Jestliže mám být upřímná, moc jsem si v tu chvilku nepamatovala, kdo je kdo.
Jedna holčina si padla do oka s dospělými od nás, takže se brzy dobře bavili.

~

,,Co je? Pojď tam!" vykládala mi kamarádka na táboře a lákala mě zpátky k táboráku, odkud jsem odešla. Nekladla jsem si žádné naděje, abych na někoho nedejbože i zapůsobila.
Bohužel ne vždy je suprový ten, kdo tak vypadá na první pohled. Před touto dívkou mě varovali, že není až taková, jaká si myslím, že je. Nevěřila jsem jim. Nikomu.

Teď jsem ležela na posteli v našem pokoji, zatímco pár lidí odešlo ven. A po chvíli přišel i on. Ale o tom až jindy.
Ta holka mě dost zklamala, takže já jí obětovala tolik času a teď nic?
Naštěstí tu jsou všichni moc milí a tak se vše rapidně změnilo. K dobrému.


,,Lili? Jsem ráda že jsem sem jela," zašeptala jsem do tmy. Tahle holčina (pro kterou je věnován tento příběh) mě přijala a jsem jí za to neskutečně moc vděčná.

Pomalu ale jistě se blížila půlnoc, všichni v pokoji spali, ale jen my dvě jsme nemohli usnout. Měli jsme si toho tolik co vyprávět!
V jeden moment jsme se dostali i na kluky, načež je Lili označila za blbce.
Za pár minutek jsem řekla: ,,Vyprávěj mi o blbcích..."
,,No, tak já nevim, tak šel jeden blbec na záchod, ale zjistil, že nemá toaleťák. Tak si zavolal druhýho blbce a řek mu: ,Přines mi toaleťák!'
A druhej blbec za chvíli přinesl písek. ,Ale ne, tohle ne, to nejde...'
Tak šel hledat něco jinýho..." povídala.
,,Livi... Já myslela jiný blbce..." tiše jsem řekla.
Když jí došlo, co jsem říkala a co říkala ona, rozesmála se. A ne nijak normálně, prostě jako blázen.
Celý pokoj se nejspíš vzbudil. A my? Nám to bylo jedno. Smáli jsme se ještě dlouho do noci...

Sice to není konec příběhu, ale v tento okamžik jsme se prakticky poznali a hlavně pochopili.
I když se třeba teď přes zimu moc nevídáme, jsme v kontaktu alespoň přes mobil.


Lili, chtěla bych ti teď a tady ještě jednou moc poděkovat, za všechno, jak jsi mě vždycky, když jsem potřebovala, podržela.
A tuto (pravdivou) povídku ti chci dát jako jakýsi dárek k narozeninám, tak doufám, že se líbí.
Takový človíček jako jsi ty se totiž nepotká každý den... =).
P.S.: protože jsem byla nemocná, nějak jsem tohle zapomněla vydat, tak opožděně no... :D
 


Komentáře

1 Lili Lili | E-mail | 27. ledna 2017 v 21:56 | Reagovat

niano... Wow... děkuju a na ty blbce se nedá zapomenout :D :) děkuju, luxusní dáreček k narozeninám :) děkuju, se těšim až se uvidíme :D :)

2 Niana Niana | E-mail | Web | 27. ledna 2017 v 22:48 | Reagovat

[1]: Nemáš zač, jsem ráda, že se líbí =D. Jo, to je nezapomenutelný, ale vybuchující plotýnka na hlavě taky :D.
Heh, tak zatím
Niana :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama