Pocity: Nejen sen

13. ledna 2017 v 20:24 | Niana |  Pocity
It was only just a dream...
What?!

Sedím na lavičce. Sluchátka v uších, muzika hraje tak nahlas, jak nejvíc to jde. Černý roztrhaný džínsy, šedočerná mikina, kapuca - jak jinak - zarytá hluboko do čela. Tmavě hnědé prameny vlasů se komíhají ve větru.
,,Kolik je?" ptám se sama sebe v duchu, ačkoliv vím, že se neptám na čas. Proč bych jinak zírala na hodiny, ne?

Nervózně poklepávám vanskami o chodník a myšlenky se točí v hlavě, jedna střídá druhou, až vše ztichne - asi jako gramofonová deska.
Šedí lidé bezcílně bloumají okolo mě. Když už si všimnou té dívčiny, jež se snaží jít proti davu, dělají, že ji nevidí.
K čemu to vlastně dělá? Stejně je součástí společnosti. Dneska ji potkáte, zítra zapomenete. Dnes možná černá ovce, ale vlk si nevybírá. Je mu jedno, jestli je ta ovce slavná nebo chudá, mladá nebo stará, jestli je nebo není matka, či zda je černá nebo bílá. Prostě ji sežral!
Až se nakonec zvedne, ztěží, ale zvedne se. Pomalu dojde až k mostu. Všechny ty zámky na něm!
V+B, T+H nebo Š+P. Prostě dva lidé. Dva normální (ve svých možnostech) lidi, který se mají rádi.
Stačilo, aby se vyhoupla na zábradlí.
,,Copak, došlo ti už, že tě nikdo nechce?" zase tady je. Stojí hned vedle mě. Přišel kvůli mě. Stačilo, aby natáhl svou ruku k mé.
,,Už se mě nedotkneš!"
,,Vždyť já nic nedělám. Jenom se ti snažím pomoct. Udělej to. Uleví se jak tobě, tak i jim!"
To byla poslední kapka. Rozběhla se, seč ji síly stačily. Mikina už dávno nezvládala liják, který znenadání přišel. Přes cáry vody ji přesto viděla. Mosazná brána, na níž byla na ceduli doba otevření.
Ji nezastaví papír. Ji zastaví až kamenný náhrobek, osamocený, přesně v rohu.
 


Komentáře

1 Ježurka Ježurka | Web | 14. ledna 2017 v 17:06 | Reagovat

Smutná povídka. Bohužel, často to bývá realita.

2 Tesa Tesa | E-mail | Web | 14. ledna 2017 v 19:28 | Reagovat

To bolo skutočne smutné. Väčšinou nezvyknem nenávidieť postavy v príbehoch, ale toho človeka tu nenávidím. Povedal jej strašné veci. A teraz som smutná, lebo jej chcem pomôcť. To tak býva vždy. Chcem ju objať a povedať jej že mne na nej záleží. Je to vážne smutné.
Ale pekne si to napísala - ako si opísala hlavnú hrdinku, jej myšlienky a činy, aj keď to neboli "veľké činy" pridávali jej nejakú hĺbku a proste som si ju musela obľúbiť. A ten koniec - ten si napísala úplne super. Ja som chvíľu na to iba pozerala že wtf just happened? Proste to bolo smutné, ale zároveň super.

3 Niana Niana | 14. ledna 2017 v 21:43 | Reagovat

[1]: Děkuju, realitě se to podobá až podezřele moc :(

4 Niana Niana | E-mail | Web | 14. ledna 2017 v 21:58 | Reagovat

Wow, takhle se rozepsat nad pár řádky - moc děkuju!
Ne každý má v životě štěstí, ale když čtu jiné blogy, taky to pociťuji :). Je třeba však pomoci i přátelům, jelikož někomu - třeba této dívce - život dává až přespříliš velké překážky. Je jedno, jestli je přeskočí nebo obejde, hlavně jde o to, zda bude pokračovat v cestě =).
Ještě jednou moc děkuju, těší mě, že nejen já cítím v obyčejných myšlenkách něco neobyčejného.
Měj se krásně :)
Niana

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama