Povídka: Milý Jimmy

Čtvrtek v 11:30 | Niana |  Povídky
Ticho. Vražedné ticho. Konečně.
Skrz žaluzie částečně prosvítá slunce. Jedna z bot na zemi je odkopnutá. Na nočním stolku stojí hrnek s vlažným čajem.
Kroky. Míří k pokoji. Rychle vypnu X Ambassadors a jen tak tak zavřu mobil.
,,Pojedeme teda?"
,,Ne, já pojedu až na tu desátou,"
Nejprve se nadechne a poté řekne: ,,Jestli jsem to řek, tak se omlouvám,"
,,Jo, řekl's to! Ožralej si přišel a nadával jsi tu snad hodinu!"
,,Hmm, to nevim. Tak se prostě jako omlouvám," posunu se od něj. ,,Ale až budeš větší, tak pochopíš, že když nefunguje rodina, tak je to špatný,"
Řekl to ještě tím protivným učitelským hlasem, ačkoliv učitel rozhodně není. Odešel a já zavřu oči.
,,No jo no, ty seš ten chudáček, zato my nic. My ničíme rodinu. Jojo, my jsme ty nejhorší," šeptám si pro sebe s bolestí v krku.
A tak pořád ležím. O tašku opřený sešit, bunda bezvládně visí na opěradle židle. Na poličce je nakreslený obrázek z Muže, který sázel stromy. Na ten krátký film jsme se dívali asi minulý rok ve škole.
Na zrcátku, jež je tu několik let, se mihne... něco. Něco, ale to jiné Něco...

Nyní vidíme jen částečně, jako v hádance, teprve poté uzříme tváří v tvář.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama