Povídka (Lili): Osud

29. ledna 2017 v 12:15 | Lili |  (Ne)povídky
Mám skočit? Nemám skočit? Skočím, už nemám proč tu být. Ztratila jsem přátele, ty lidi, kteří tu pro mne vždy byli a tolik pro mne znamenali. Ztratila jsem jeho. Kluka, kterého jsem milovala - a teď? Teď ho nesnáším… Tedy, snažím se ho nesnášet. Ale jedno vím jistě, on mě nenávidí. Jsem uvnitř mrtvá. Každé slovo od něj je jako šíp do mého, již už tak zničeného těla.

Naposledy jsem se podívala na mé poraněné zápěstí. Bylo to ze včerejška, pokusila jsem se podřezat. Ale moje fena, Karin, přivolala souseda. Toho muže, jenž mi "zachránil" život. Dnes jsem ji dala k němu se slovy, že se jdu projít k vodopádu na hřeben. Říkali jsem tomu místu tak, protože zde byla legenda, že jedna dívka svůj hřeben omylem pustila a skočila za ním - a zabila se. Od té doby se tomu místu říká hřeben.
Už, už jsem chtěla skočit, když v tu vteřinu mě někdo chytil. Byl to muž. Poznala jsem to podle síly, kterou měl. Vzal mě do náruče a nesl do auta. Dala jsem mu ruce kolem krku a rozplakala se. Posadil mě na sedadlo spolujezdce a zapnul mi pás. Zavřel dveře a sám si nasedl. Nastartoval a rozjeli jsem se. Stále mi stékali slzy po tváři.
"Nebreč, on ti za to nestojí." s těmi slovy mi stiskl ruku. Usmála jsem se do svých slz a na oplátku jsem stiskla tu jeho. Pozorovala jsem ubíhající krajinu kolem. Zastavili jsme. Otevřel mi dveře a já vystoupila. Šla jsem za ním, moc dobře jsem to tu znala.
"Chovej se jako doma, v podstatě jako vždy. Jídlo je v lednici, a ložnice nahoře, najez se a jdi si lehnout. Musím si ještě něco zařídit." s těmi slovy odešel.
Neměla jsem sílu na to, abych si udělala jídlo a ani šla po schodech nahoru a hledala ložnici. Nikdy jsem nahoře nebyla… A tak jsem zamířila do obýváku a lehla si na gauč.

~

"Karin!" moje milovaná fena mě vítala, už byla tma. Byla jsem přikrytá a z kuchyně voněly palačinky. Zvedla jsem se a přešla tam.
"Jak ses prospala, lásko?" obejmul mě a dal mi pusu na tvář. Byli jsme spolu již pět let. Od toho incidentu s vodopádem…
"Skvěle," usmála jsem se a pusu jsem mu vrátila. Miluju ho a vím, že teď miluje i on mě.
 


Komentáře

1 denik2016 denik2016 | 29. ledna 2017 v 14:50 | Reagovat

Moc krásná povídka. Povedla se ti. :)

2 Niana Niana | E-mail | Web | 29. ledna 2017 v 20:35 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že se líbí, ale psala ji Lili, přivlastnit si ji nechci, nebylo by to férový :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama