Povídka (Lili): Já už na to nemám

21. ledna 2017 v 10:36 | Lili |  (Ne)povídky
"Já už na to nemám!" tyto slova mě zmrazily…
Zase jsme se hádali. Poslední měsíc je to nějaké časté, asi to bude tím, že si přestáváme rozumět… nevím.
"Pochop mě, Sáro. Nemám na to bejt ve vážným vztahu, chybí mi si užívat. Ale i s jinými dívkami,"
"Takže já ti nejsem dost dobrá?"
"Né, to jsem neřekl, jen... Pochop, že ty jsi žena kterou miluju, ale chybí mi i ostatní…"
"Kdybys mě skutečně miloval, tak ti ostatní ženy nechybí. Ale víš co? Když ti tak strašně chyběj, tak proč za nima nejdeš?" zase se mi vlil adrenalin do žil. Už jsem to zase byla já. Ta neohrožená, co se na něj nebojí zvýšit hlas.
"Fajn! Tak jak chceš! Já jdu." vzal si bundu a prásknul dveřma…
Znám ho, ten se jen tak nevrátí. Už se to takle jednou stalo, jako by se měla minulost opakovat. S tím rozdílem, že tohle nás rozdělí už navždy.
Stále jsem se dívala na ty dveře a čekala že se třeba vrátí… Ale ne, nevracel se. Šla jsem do kuchyně, zavolám mu? Ne, radši ne. Vzala do ruky mobil a začala vytáčet číslo svojí nejlepší kamarádky.
Po chvilce mi to vzala: "Hele Sáro, já teď nemůžu, zavolám ti, až budu doma, jo?" začala mi stékat slza po tváři.
"Ano, ahoj. Promiň za vyrušení," zavěsím. Slzy již zmáčeli mou tvář. Otevřela jsem ledničku a vytáhla z ní Rulandské šedé. Vzala si sklenku a v obýváku si pustila Hvězdy nám nepřály. A popíjela k tomu víno. On se už dnes nevrátí. Co jsem to udělala? Zase to bylo kvůli mně. Neměla jsem být tak panovačná. Vím přeci, že když přijde z práce, tak je unavený. A nemá na nic náladu. Jenže já s ním začnu řešit dovolenou, kterou jsme tak dlouho plánovali. Byla jsem šťastná. V práci mě povýšili…
Musela jsem usnout, protože mě vzbudil zvonek u dveří. Rychle jsem vyběhla ke dveřím a chvatně je otevřela.
"Tome?!" vykřikla jsem, aniž bych se podívala, kdo to je.
"Tome? No to ti děkuju, zvoním tady už pěknou dobu. Pustíš mě dál?" její upřímný úsměv mi vhrkl slzu do očí. Nic nevěděla. Potřebovala jsem ji, nežádala jsem o to, aby přišla a ona je tu. Nikdy se na mě nevykašlala, stejně jako já na ni. Byla tam, skutečně tam stála.
"Luci…"
"No ano, čekala jsi někoho jinýho?"
"Já jen… nežádala jsem tě, abys přišla. Měla jsi něco důležitého na práci,"
"To byla jen pracovní večeře, a navíc, slyšela jsem ti na hlase, že mě potřebuješ, ty jsi důležitější," usmála se a já jí objala.
"Děkuju!" zamumlala jsem do jejích vlasů. Pustila jsem ji dál. Šli jsme si sednout, jen tak jsme se bavili a pili víno. Jo, tohle jsem potřebovala. Asi jsem usla, protože jsem slyšela Lucku jak telefonuje…
"To je mi jedno! Okamžitě táhni domů a neser mě! Jinak tam pro tebe dojdu!" vztekala se jako nikdy jindy. Byla sice na chodbě ale bylo to slyšet. Vstala jsem a šla jsem na chodbu.
"Luci?" podívala se na mě a usmála se.
"Okamžitě polez domů nebo ti udělám ze života peklo!" zasyčela rozzuřená slova do telefonu a zavěsila.
"Kdo to byl?"
"Ále, to byl Pavel, zas se ožral,"
"Aha, no tak to asi už budeš muset domů, viď?"
"Ne, nemusím," usmála se na mě a já jí podávala bundu.
"Musíš, víš přece, jak by vyváděl!" "No, tak dobře. Hele a kdyby něco, tak mi zavolej, víš přece, že tu jsem pro tebe furt," objali jsem se na rozloučenou a odešla... Ještě dám klíče pod rohožku… Kdyby se chtěl vrátit. A jdu si lehnout. Vezmu si ještě k sobě pejska, kterého jsem od něj dostala a lehnu si. Po chvilce, co mi slzy již zmáčeli polštář, usínám.
Můj zrak padl na osobu vedle mě. Byl to on. Spal a držel mě za ruku. Opatrně jsem vstala a šla jsem do kuchyně přichystat snídani. Na stole byl pugét růží a u nich ležela bonboniéra a vzkaz. Sebrala jsem růže. Jejich vůně byla nádherná. Dala jsem je do vázy a přečetla jsem si vzkaz.
Promiň mi jak jsem se choval, miluju tě. A skutečně jsem si to uvědomil, až když mi ta blondýna v baru řekla, ať jdeme k ní. Ani jsem s ní neflirtoval, nic. Jen jsme se bavili. A já si uvědomil, jak moc mi chybíš. Jsi druhá žena, které patří mé srdce, ta první je má matka. Miluji tě.
PS: Ani si neumíš představit, jak těžké je sehnat růže ve 3 hodiny ráno. Tvůj Tom.

Položila jsem vzkaz a otočila jsem se. Stál tam, a díval se na mě. Rozběhla jsem se mu do náruče a rozplakala se.
"Promiň," zašeptal když mě svíral v náručí. Mé slzy mu darovaly odpověď.
 


Komentáře

1 Tesa Tesa | E-mail | Web | 22. ledna 2017 v 15:27 | Reagovat

Bolo to... silné. Vedela som sa do nej vcítiť a naozaj som si ju obľúbila. Aj Lucy - aj keď najprv mi bola nesympatická, kvôli tomu, že jej nevenovala ani chvíľu na telefóne, ale vyžehlila si to, keď za ňou prišla ^^
Aj Tom si to vyžehlil.
(Ja neviem, som paranoidná, ale stále musím myslieť na to, že Lucy volala Tomovi a nie Palovi. Tak mi povedz ako to bolo. Ja vážne neviem, prečo ma to napadlo, ale teraz mi tá možnosť vŕta v hlave a je to nepríjemné :D)

2 Niana Niana | 22. ledna 2017 v 18:43 | Reagovat

[1]: Jej, dík za názor =D.
Chceš říct něco šílenýho? Já taky nevim, komu volala :D. Ale ne, paranoidní rozhodně nejsi, teda, leda, leda že bych byla i já xD.
Ještě se poptám Lili, jak to bylo s tím telefonem ;)
Měj se
Niana

3 Lili Lili | E-mail | 24. ledna 2017 v 5:43 | Reagovat

[1]:najsi paronoidní :D Lucka volala Tomovi :D :)

4 Yggi Mnohajmenná Yggi Mnohajmenná | 24. ledna 2017 v 19:55 | Reagovat

Já si taky myslela, že volala tomu Tomovi určitě :D :D a PSko o růžích mě pobavilo :D :D
A u celého příběhu jsem se pousmívávala, protože jsem něco podobného zažila. Vyvodilo mi to ten (pro mě osobně divný pocit - je mi přitom trapně, protože nevím co s v tu chvíli dělat)kdy si chlap snaží usmířit ženu kytkou a přitom tý je nějaká kytka úplně fuk, hlavní je, jestli si to teda on srovnal v hlavě a zas je všechno v pohodě :D

5 Niana Niana | E-mail | Web | 24. ledna 2017 v 22:25 | Reagovat

[4]: Někdy si myslí, že růže řekne víc, než tisíc slov. Může to být pravda, ale taky ne. Připadá mi skvělá třeba na přitakání, když se spolu mají lidé dobře. Při problémech by se ale měla řešit jen vzniklá situace.
Jsem ráda, že se líbilo, Lili je určitě ráda (a já samozřejmě taky) =)
Měj se
Niana

6 Niana Niana | E-mail | Web | 24. ledna 2017 v 22:27 | Reagovat

[4]: Mimochodem - ty sis smazala blog? D:

7 Yggi Mnohajmenná Yggi Mnohajmenná | 25. ledna 2017 v 16:49 | Reagovat

[6]: No, jo :D byl to takový popud z ničeho nic, možná že si ho ale zase založím. Přišlo mi, že jsem neměla co psát, tak mi to přišlo zbytečný :D :D ale hned asi 10 minut potom, co jsem to udělala, jsem začala přemýšlet, že jsem tomu ještě asi měla dát čas :D

8 Niana Niana | E-mail | Web | 25. ledna 2017 v 22:53 | Reagovat

[7]: Ty cvoku xD, máš aspoň uložený ty starý články? :D Až si ho znova založíš (šup, hned teď jdi! =D), dej mi vědět! ;)
Měj se
Niana

9 Yggi Mnohajmenná Yggi Mnohajmenná | 27. ledna 2017 v 18:19 | Reagovat

[8]: Nemám :D ale něco podobného můžu napsat kdykoliv :D :D

10 Niana Niana | E-mail | Web | 27. ledna 2017 v 19:26 | Reagovat

[9]: Co můžeš napsat? =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama