Povídka: Radost

6. prosince 2016 v 18:36 | Niana |  Povídky
Začalo se stmívat. Každou chvílí se čím dál větší tmou někdo smál.

Už nějakou dobu jsem byla smutná. Doma nám to neklapalo, ve škole mě nikdo neměl příliš v lásce. Od třetí třídy jsem jako blázen měla oči jen pro jednoho kluka. Jenže od té doby už uteklo pět let, já se snažila, ale on byl neutrální. Neodmítl mě, ale nikdy mi zase nic neřekl, že by mě měl rád, či něco takového.


Zazvonil zvonek a každý se rozběhl ke své židli. Ve školní třídě bylo šílené horko, venku svítilo slunce a na učitelském stole byla hromádka vysvědčení. Zatímco učitelka je začala pomalu rozdávat, přemýšlela jsem, co budu o prázdninách dělat. Vlastně budeme dojíždět na jeden sport. Ale to nebude asi tak často. A co když to bude nuda?
Proud mých myšlenek přerušilo zvolání jména mé osoby. S listem papíru, potištěným známkami, jsem si znovu sedla a pokračovala v mých úvahách.

,,Hlavně ať se vám nic nestane a ať vám prázdniny utíkají pomalu." říkala jako každý rok třídní. To znám už nazpaměť. Ale co on...? Bude se mi po něm stýskat. Spíš ať to uteče rychle. Ke konci školního roku mi kamarádka dávala tipy a úkoly týkající se jeho, které jsem musela plnit. Bohužel se ke mně taky doneslo, že se nedávno rozešel s jednou holkou, která chodí do vedlejší třídy. Byla jsem i hnusná na tu kámošku, která mi tak pomáhala. Naštěstí mě navštívil rozum a moje omluva byla přijata.



O necelé dva týdny později jelo naše auto směrem ke kroužku, kam se mi ale nechtělo. Moje nálada se dala přirovnat k dešti, který během chvíle nastal.

Ze strany se ozvalo šeptání a následně smích. Achjo, s nima to nejde vydržet. Zdejší holky se bavily tím, koho nám dohodí. Fakt zábava.



,,Hele a máš ráda nějakýho kluka?" zeptala se mě jeden večer na táboře kamarádka. Když jsme je všechny poznali, nebyla to až taková katastrofa. Naopak: byla s nima i sranda! Ale zpět... Před pár dny jsem odjela na tábor a jsou tu všichni. A někoho třeba ještě ani neznám!
Na její otázku jsem jí pravdivě odpověděla. Řekla jsem jí i jeho jméno, takže si ho našla na mobilu a usoudila z toho, že žádné dohazování nepotřebuju.


Už je to tak. Dneska už jsem si jistá. Opravdu, ten kluk, který se stal terčem pro holky (ty, co se snaží, aby jsme spolu byli), se mi začal líbit. Začínám ho mít ráda. A to dost!
Ale zase bych se měla trošku ovládat... S tímhle bych se třeba už nikdy nepotkala.


Myslíte si, že jsem nic neudělala a chovala se jako dřív? Ne. Ne, ne a ne. Povídali jsme si spolu už a připadalo mi, že to je aspoň malinko vzájemné! Jo, vážně se chovám jak malá holka. Ale já se nezměním. Já ne.


Jak už jste si na začátku přečetli, nastávala pomalu, ale jistě, tma. Opékala jsem buřty a jenom koukala do ohně. Na pár minut nás přesunuli na louku, na jedno představení. Když už byla teda opravdu tma, šla jsem od nás z pokoje k táboráku. Míst k sezení už nebylo moc a na zemi se mi sedět nechtělo, tak jsem si sedla na kraj jedné z laviček. Vedle mě seděl on.
Úplně jsem zapomněla na všechen smutek, který mě už tak dlouho trápil. Držel mě za ruku a já jsem po dlouhé době pocítila radost. Byla jsem šťastná a ty úžasné okamžiky a nádherné vzpomínky mi už nikdy nikdo nevezme...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama