Povídka: Oheň

28. listopadu 2016 v 21:25 | Niana |  (Ne)povídky
Zatmělo se. Neprostupná mlha se rozšířila až tam, kam až oči dohlédnou v jasném světle. Ze všech stran se ozýval zoufalý křik o pomoc, dětský pláč a praskání ohně.

Vzpomínal na první zdejší tábor, na který se mu neskutečně nechtělo, ale jak už to bývá, domů nakonec stejně nechtěl. Měl odtud úžasné kamarády, se kterými se pravidelně vídal. Teď je nejspíš už nikdy neuvidí.

Patřil mezi starší účastníky tábora, byl tu už několikátý rok a rád pomohl ostatním, když si nevěděli rady.

I letos se rozhodl jít pomoct. Šel s mladšími na dvoudenním výlet a společně s vedoucími už ušli několik kilometrů. Jakmile snesli dřevo na táborák, zapálili oheň a začali zpívat. Pozorovající plameny a jiskry, které od nich náhodně odlétaly. Brzy se začaly objevovat i hvězdy a večer tak dostal nádhernou atmosféru. Brzy všichni usnuli.


Ještě ani nevyšlo slunce, ale už byli na nohou. Ne že by byli vedoucí tak krutí, pouze jim chtějí zachránit život. Mysleli si, že oheň dobře uhasili, ale zřejmě ne. Plameny olizovaly suchou trávu nedaleko od nich. Jen tak tak sebral sobě a jednomu klučinovi věci a rozběhli se za ostatními. Jedno ho však zarazilo. Kdo to byl? Neznal ho a to bylo zvláštní, protože nikdo nový s nimi na táboře nebyl. A všechny, co minimálně jednou byli, znal.

,,Počkej!" zavolal na něj. A on se otočil. Uviděl v jeho jasně modrých očí bezmoc a strach. A nejenom to. Spatřil i respekt a úctu.
Rychle se k němu vrátil a pokusil se ho zvednout. Když se mu klouček bolestí vykroutil, pochopil, že se mu stalo něco s nohou. Neváhal a snažil se ho nést, aby se zachránili.

,,Jste tu všichni? Jedna, dva,..." počítal vedoucí. ,,Chybí jeden!"
Rozhlédl se a hned si všimnul, kdo chybí. Děti tam musely samy zůstat, aby počkali na dva vedoucí, utíkající zpět. Každým krokem ale houstl kouř a začali se dusit. Přesto pokračovali dál.




Déšť stékal po černém deštníku, jehož majitel byl oblečen též do černé barvy. Uplynulo od té události pár dní a teď tady stáli. Několik dětí z tábora, tři vedoucí a další lidé. Všichni tiše koukali na hroby s květinami a fotkami. Byly tam fotky dvou laskavých vedoucích, kteří se obětovali, aby zachránili život. Bohužel zbytečně. Vedle těchto dvou hrobů byl ještě jeden, s fotkou kluka, tak úchvatného svou ochotou a svým optimismem. A kde že to je ten klučina, kvůli kterému zemřeli tři lidé? Nežije. Nezemřel však s těmito lidmi. Odešel ze světa před více než dvaceti lety. Proto ho nikdo neznal... Ale jak může někdo dvě desetiletí po smrti v těle dítěte zapříčinit takovou tragédii?

Na ponurém hřbitově v jednom koutě cosi zasvítilo. Klečela tam postava v tmavém a těsně nad zemí, tam, kam přes klenbu stromů nespadla ani kapka deště a v ruce držela zapalovač. Rudá růže díky osobě vzplála.
 


Komentáře

1 Ortie Ortie | E-mail | Web | 29. listopadu 2016 v 16:10 | Reagovat

Ahoj,
tak jsem si prošla tvůj blog a je s velice hezkým obsahem. Jak jsi psala na můj blog ohledně nějaké té pomoci, či něčeho takového, určitě bychom to mohli zkusit :-)

2 dennisvet dennisvet | E-mail | Web | 29. listopadu 2016 v 16:25 | Reagovat

[1]: Díky :)

3 Ortie Ortie | E-mail | Web | 29. listopadu 2016 v 16:28 | Reagovat

[2]: Nemáš vůbec za co :-)

4 theblackdiary theblackdiary | E-mail | 2. prosince 2016 v 17:18 | Reagovat

Ahoj, dnes jsem si přečetla tvoji nabídku, vzájemně si pomáhat. Budu moc ráda, podívej se na e-mail a pokud ti nedošel, napiš mi ty. Máš hezký blog a určitě budu ráda, když si budeme pomáhat. :-)

5 dennisvet dennisvet | E-mail | Web | 4. prosince 2016 v 11:16 | Reagovat

[4]: Děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama