Líčení: Zimní krajina

16. listopadu 2016 v 10:15 | Niana |  Povídky
Čahoj!
Tak tady je moje líčení, které už mám hotové ze školy. Tam jsem to ale moc nestíhala, takže jsem to upravila doma :)


Opatrně jsem otevřela oči. Na posteli zářily paprsky slunce. Jako kdyby se celý svět právě probouzel! Roztáhla jsem závěsy a rázem se rozjasnil celý pokoj. Obláčky na obloze pomalu plynuly, slunko svými paprsky probouzelo krajinu. V mžiku jsem byla oblečená a stála za dveřmi. Sníh, stejně bílý jako vločky, snášející se na zem se blýskal. Zvedla jsem hlavu a připadala si, jako by ten okamžik měl trvat navždy. Je to úžasný pocit, když vám připadá, že na vás padá celá obloha. Když jsem kráčela po cestě, napadané sněhové vrstvy mi křupaly pod nohama. Zvláštní, ale opravdu zvláštní pocit. Nikde nikdo, jen já sama jdu dál. Už z dálky slyším bublání říčky. Zlehka zamrzlá, ledová, třpytící se jako čepel nože. Zlehka jsem si sedla na spadlý kmen nad hladinou. Dál na mě padaly zmrzlé kapky, ale už méně díky stromům, které mě skrývaly ze všech stran. Co se stane, až tady nebudu? Kdo bude sedět u vody a koho budou bránit stromy? Kdo pozná, že jednou bylo to místo pro mě nádherné? Na koho se budou snášet vločky a kdo půjde cestou, jako tenkrát já? A kdo, kdo pozná, že jsem tady já byla?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama