Povídka: Náhody neexistují

13. srpna 2016 v 22:55 | Niana |  (Ne)povídky
''Vážně tomu nemůžu uvěřit!'' rozčilovala jsem se.
''S tím nic neuděláš, necháš se vyzkoušet a tu známku si opravíš.'' odpověděla na to pohotově kamarádka.
Stejně tomu nemůžu uvěřit. Jak mi to jen ta zlomyslná učitelka mohla udělat? Tu chybu jsem do testu určitě nenapsala, až tak blbá nejsem! Ale jak to vysvětlím rodičům?
A jéje. Klára, moje kamarádka, se na mě tázavě dívá. Říkala snad něco?
''Co je?'' koukla jsem na ni.
''Posloucháš mě vůbec? Ptala jsem se tě, jestli nechceš jít na zmrzlinu, ale nejspíš ne. Tak čau!'' vysypala ze sebe.
Nevěřícně koukám, jak se vzdaluje. Co teď? Opravdu je horko, zmrzka by se hodila. Jenže co když si jí Klára taky šla dát? Ne, radši půjdu domů.

''Mami?'' zeptala jsem se, když přišla mamka z práce.
''Jak ses měla ve škole?'' zeptala se.
''Šlo to, ale víš, potřebuju poradit. Ta matikářka mi z toho testu čtyřku, ale -'' nedopověděla jsem.
''Cože?! Děláš si ze mě srandu? Hned zítra se z toho necháš vyzkoušet! Doufám, že to byla náhoda a nebude se to opakovat! Máš nějaký úkoly?'' chrlila ze sebe. Takže asi ani ona neměla dobrý den.
''Víš, chtěla jsem jen dojít ke Kláře -'' začala jsem zase, protože jsem se jí chtěla jít omluvit.
''Tak ty dostaneš čtyřku a ještě chceš jít trajdat po městě?! Tak na to hned zapomeň!'' rozčilovala se.
''Ale tu chybu jsem tam neudělala!'' křikla jsem a odsupěla do svého pokoje. Ale učit jsem se opravdu nešla, protože jsem to uměla. Určitě si to třeba špatně přečetla. Nebo si spletla můj test s testem někoho jiného. Ale já to tam nenapsala!!

''CRRRRRR!!!'' zvonil zuřivě budík, jako kdybych mu něco udělala.
Vypla jsem ho a pak zamířila do koupelny. Opláchla jsem si obličej studenou vodou, opřela se o umyvadlo a koukala na sebe do zrcadla. Hlavou se mi začaly honit nejrůznější myšlenky. Zatřásla jsem hlavou, jako bych je tím dokázala zastavit nebo rovnou vyhnat z mojí hlavy.
''Tak, je před tebou nový den, tak se vzchop!'' ozval se můj hlas.

''Kláro? Kláro!''
Ta na mě ale jen koukla a dál se věnovala přípravě na nadcházející hodinu češtiny.
''Promiň že jsem te včera ignorovala. Teda já te neignorovala, jen jsem nevnímala. Aaa! Kláro, mluv se mnou už?'' rozčílila jsem se.
''Proč?'' odpověděla prostě.
''Protože seš moje kámoška.''



Zakašlala jsem. Ne že bych měla kašel, jen tu bylo strašně prachu. Venkovní lavička se pode mnou jemně prohýbala. V ruce leželo staré rodinné album, které už jsme dost let nevedli. Ale na jedné fotce mi něco nehrálo...


Hned druhý den jsem byla před školou jedna z prvních, protože jsem čekala na Kláru, která se se mnou naštěstí už bavila.
''Kláro? Jo, jsi to ty! Prosím tě, potřebuju pomoct!'' vyhrkla jsem a začala z tašky vyndavat album. Po chvilce marného listování se přede mnou objevila fotka ze včerejška. Ne že by se tam zjevila, prostě jsem ji už našla.
''Podívej!'' ozvalo se ze mě a můj prst se zabodl do fotografie.
''E... co?''
''Nepřipomíná ti to někoho?'' nevzdávala jsem se.

Opravdu v tom něco je. Jsme příbuzné. Co budu dělat? Mám to říct mamce? Když jsem se dneska rozloučila s kamarády, mé kroky mířily k domovu. Najednou jsem cítila, jak mi někdo pevně drží ruce. Byla to naše učitelka na matiku, která mi vyhrožovala. Mluvila úplně z cesty, vůbec jsem ji nechápala. Neustále mluvila o tom, že mi to jen tak neprojde. Ale co?
Musím to někomu říct. Nikdo doma ale nebyl. Znovu jsem na sebe hodila mikinu a rychlým krokem šla. Rovnou k policejní stanici. Tam jsem jim řekla, co jsem zjistila a co vše vím. Oni mi dopověděli jakýsi ''rodinný příběh''.

Když ráno přišla ředitelka školy do naší třídy a oznámila změnu učitele, jen jsem se pousmála...

S tou učitelkou jsme byli totiž opravdu příbuzné. Jednoho dne totiž zemřel otec dvou dcer, avšak celé jeho jmění odkázal pouze jedné. Proč? Nevím. Ta dcera byla má předchůdkyně. A ta druhá, která nic nedostala, zase té učitelky. Ta se o tomto příběhu dozvěděla a vypátrala naší rodinu. Teď byli naše rodiny přibližně stejně bohaté, jenže to ji nezajímalo. Chtěla po nás, abychom jí to vyplatili. Naštěstí ji zavřeli do psychiatrické léčebny (nebo do něčeho takového).


''Mami?'' začala jsem hovor.
''Už sis opravila tu známku?'' řekla a otírala sporák.
Neodpověděla jsem jí pár slovy. Vysvětlila jsem jí celý příběh, sama o tom netušila.
Když se mi za svá slova omluvila, zamyslela jsem se.
''Já říkala, že náhody neexistují...''
 


Komentáře

1 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 13. srpna 2016 v 23:19 | Reagovat

Pěkně napsáno

2 Nianaa8 Nianaa8 | 14. srpna 2016 v 21:44 | Reagovat

Moc děkuju :)

3 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 15. srpna 2016 v 11:37 | Reagovat

[Smazaný komentář] Případně mi napiš komentář sem http://the-world-lost-in-the-darkness.blog.cz/1608/vyrabim-dessingy#add-comment A vyrobím ti dessing když budeš chtít?

4 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 15. srpna 2016 v 11:40 | Reagovat

[Smazaný komentář] Případně mi napiš komentář sem http://the-world-lost-in-the-darkness.blog.cz/1608/vyrabim-dessingy#add-comment A vyrobím ti dessing když budeš chtít? :)

5 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 15. srpna 2016 v 11:40 | Reagovat

[Smazaný komentář] Případně mi napiš komentář sem http://the-world-lost-in-the-darkness.blog.cz/1608/vyrabim-dessingy#add-comment A vyrobím ti dessing když budeš chtít? :)...Nenutím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama