Challenge - den 20.

Sobota v 22:26 | Niana |  Challenge - č. 1
Něco o kamarádech

Hmm, a co? To určené není.

Kdo kamarád vlastně je? Je to někdo, kdo vám pomůže, když se všichni otočí zády. Přítel je někdo, kdo je s druhým v těžkém období i v dobrém.
Počítá se jako kamarád někdo, kdo se s vámi baví jen, když ostatní nejsou "dostupní", kdo se pohádá a usmíří až v případě potřeby? Podle mě rozhodně ne.

Přítelem se člověk může stát, když to ten druhý dovolí. Když bude přítel i vám. Pro každého je to někdo jiný, tak bude asi nejlepší napsat pár citátů - jak jinak než o přátelství.


Je smutné objevit, že nemáme přátele, až ve chvíli, kdy bychom je potřebovali.
- Plútarchos

Někteří přátelé jsou jako stín - jsou tu jen, když nad Vámi svítí slunce.
- Michael Jackson

Kdo opustí smutného přítele, není hoden, aby se někdy dělil s jeho radostí.
- Gaius Valerius Catullus

Někdo má to štěstí, že má schopnost být přítelem.
- Albert Einstein

Nemocné tělo potřebuje lékaře, nemocná duše přítele.
- Menandros

Opravdový přítel je ten, který první přijde, když celý svět odejde.
- neznámý autor

Nepřítel se pokoušel zákeřně střílet na naše letadla, pokojně shazující bomby na jeho města.
- Karel Čapek

Láska a přátelství nikdy nezklame, zklame vždy člověk.
- neznámý autor

Jediný způsob jak mít přítelem, je být přítelem.
- Ralph Waldo Emerson

Nedopusťte, aby malá hádka zničila velké přátelství.
- Dalajláma

Hodnotu přítele poznáme, až když jej ztratíme.
- Francois Quesnay

Pravé přátelství nerozloučí ani naděje, ani strach, ani starost o vlastní prospěch. Přátelství umírá s člověkem a člověk umírá za přátelství.
- Seneca

Upřímný přítel je ten, kdo tě napomene, kdo ti řekne pravdu do očí; toho si važ!
- Božena Němcová

Přátelé si můžou navzájem pomoct. Opravdový přítel je někdo, kdo ti dovolí mít úplnou svobodu být sám sebou - a hlavně pocit. Nebo, ne pocit. Ať v té chvíli cítíš jakýkoliv pocit, s nimi je příjemný.To je to, co činí opravdová láska, dovolí člověku být tím, kým doopravdy je.
- Jim Morrison

K čemu by bylo přátelství, kdyby člověk nemohl říct přesně to, co si opravdu myslí. Každý přece dovede říkat věci příjemné, potěšit a lichotit! Jen pravý přítel nám však řekne věci nepříjemné a nebude váhat nás zranit.
- Oscar Wilde

Láska může umřít na pravdu, přátelství na lež.
- Pierre Bonnard

Přátelství je součást lidského štěstí.
- Jan Werich

Přítel je člověk, který zná melodii tvého srdce - který ti ji předzpívá, když ji zapomeneš.
- Albert Einstein

Je smutné objevit, že nemáme přátele, až ve chvíli, kdy bychom je potřebovali.
- Plútarchos

Kdyby všichni lidé věděli, co jedni říkají o druhých, neexistovali by na světě ani čtyři přátelé.
- Blaise Pascal

Jeden dobrý přítel je dražší než sto příbuzných.
- Marcus Tullius Cicero

Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele.
- Francis Bacon

Znáte nějaké další citáty, které máte rádi? Napište je! :)
A ještě nápad, chtěli byste nějakou sérii citátů?
Nu, tak se mějte, já se loučím se dvěma citáty na konec...
Niana ^^

Život bez přítele není život.
- buďto neznámý autor nebo já - tento citát jsem využila i pro název blogu

To, co slyšíme, je názor - ne fakt.
To, co vidíme, je úhel pohledu - ne pravda.
- tento týden jsem ho slyšela, tak autora nevím... :)
 

DS: celková návštěvnost - 1K!

Sobota v 18:30 | Niana |  DENNÍ SVĚT
Ahoj!

Když jsem v létě s tímhle blogem začínala, ani ve snu se mi nezdálo o tom, že by se tohle mohlo stát. Před pár minutami sem někdo přišel a svou návštěvou přispěl do 1K... A to nejlepší - je to realita, ne sen!
Sice teď moc nestíhám (jako příklad můžu uvést challenge, u které už něco chybí =D), ale končit neplánuji a doufám, že tu jednou budete číst článek o 2 000 návštěvách...
Nu, moc vám všem děkuji!
Niana

⬆Děkuju!

Challenge - den 18.

Čtvrtek v 20:54 | Niana |  Challenge - č. 1
30 faktů o tobě


1) Až moc věřím ostatním, kteří mě pak většinou zradí.
2) Chodím na ZŠ (zatím).
3) Jsem samotářský hudební typ.
4) Já, aneb jedna malá anarchistka.
5) Miluju sport.
6) Bez přátel jsem ztracená.
7) Narodila jsem se v říjnu.
8) Zajímají mě všelijaké citáty.
9) Ráda si prohlížím kresby a obrázky.
10) Psaní si a mailování je moje záliba :3.
11) V budoucnu bych se chtěla věnovat něčemu ohledně rostlin.
12) Sluchátka, knížky a sešit = můj svět.
13) Ohledně jídla miluju citrón a kyselý bonbony :P.
14) Strašně ráda mám večery, kdy si osamoceně ležím, jen se svými myšlenkami a sny.
15) Nejkrásnější roční období je léto.
16) Nejsem skřivan ani sova, spíš nějaká forma věčně unavenýho holuba (a kdyby se to nepočítalo, tak asi sova).
17) Mezi moje oblíbený blogy patří Holka ve flanelce (holkaveflanelce.blogspot.cz), Cherry Blossom (cherry-blossom.blog.cz), Srdce blogu (blog.blog.cz) a další.
18) Nesnáším pomluvy a mám občasnou alergii na lidi.
19) Mým snem je někde hrát (divadlo/film) a vydat knížku.
20) Jsem podivín, aneb nejradši ve škole mám češtinu.
21) Maličko mrcha, trošičku srab, o něco víc existence, která vyjadřuje svůj názor až moc nahlas. To jest část mě.
22) ,,Já vim, že seš suchar,..." - tak se jim otevřu a vzápětí jsem psychopat.
23) Když nemluvím, neznamená to, že nechci. Možná jen nemám sílu se přetvařovat, tak si vlezu do svý ulity.
24) Až jednou nebudu vidět, brýle nechci. Bude to jen lepší, nic nevidět.
25) Jsem outsider.
26) Zjistila jsem, že malá náplast nestačí na velký šrámy.
27) Nabídni mi čokoládu a já nikdy neodmítnu.
28) Nejlíp se mi spí při dešti.
29) Nenávidím, když mi všichni říkají, jak mám žít. Přitom oni sami neví, co si se svým životem počít (Ne že já bych to věděla...).
30) Právě dopisuji dnešní challenge.
 


Challenge - den 17.

Středa v 22:07 | Niana |  Challenge - č. 1
Co jsi ve zvěrokruhu - a sedí na tebe?

Ahoj, je tu trochu těžší (a kratší...) díl ^^
Co jsem ve zvěrokruhu? Narodila jsem se v druhé polovině října, takže váhy. Protože ale horoskopy nečtu, následující text napsaný kurzívou je zkopírovaný odtud.

Váhy jsou intelektuálně založení lidé jemné povahy a ovládá je znamení vzduchu. V životě usilují o harmonii a soulad a mají buňky pro umění, často bývají sami velmi tvořiví. Mají smysl pro férovou hru. V každé své činnosti usilují o klid a rovnováhu, spěchu a stresu se vyhýbají. Z toho pramení jejich příslovečná nerozhodnost. Často si nemohou vybrat mezi protichůdnými názory a hledají kompromisy.

Hned první věta mě celkem zaujala a nejsem si jistá, jestli to úplně souhlasí... Snadno se totiž naštvu a nejsem ten holčičí typ, jemná teda moc ne. Další slova jsou už ale lepší - opravdu o hádky nestojím, stojím si za svým anarchistickým já a stres je můj nepřítel. Tvořivá jsem jak na co - a hlavně kdy. V jedno období ráda kreslím, v druhém zase pletu náramky. A někdy mám taky takovou dobu, kdy mě nic "tvořivého" nebaví. Jak už jsem napsala, fair play oceňuji, takže i já žiju férově. Ten konec je opět jinačí, rozhodná jsem opravdu jen málokdy. Vybrat si umím (jde o to, jestli správně... - ale to je už něco jiného) a nejsem člověk neustále měnící názory. Kompromisy nevyhledávám, ale když je to nutné, tudíž když jde o osobu, na které mi záleží - to se nějaká domluva hodí.

A upřímně? Horoskopy mi připadají takové... no... aby seděly na každého - a když už něco nesedí, je to tím, že je jedinec "jiný".

A co jste vy? Jaký máte na horoskopy názor? Sedí na vás?
Niana ^^


Challenge - den 16.

Úterý v 21:37 | Niana |  Challenge - č. 1
Napiš něco, co ti chybí

Když jsem byla malá, měla jsem nádherné dětství. Více jak polovinu života jsem trávila na venkově, hrála si, neměla žádné starosti. Nyní vidím, že děti seberou rodičům mobil - a mají co dělat. Opravdu je to správně?

Ve školce se nás, budoucích spolužáků, sešlo jenom pár. Myslím oproti téměř drtivé většině lidí ze třídy. I moji vrstevníci mi v té době nalhávali všelijaké věci - a já blbá jim věřila. Přesto si ze mě nedělali tu hnusnou srandu, kdy se potom za rohem smějí. Já je měla jako starší sourozence.

Ve škole se začaly všechny sny bortit. Viděla jsem falešné tváře všech, jejichž povahy jsem poznala později. Pozdě. Cítila jsem se, jako bych měla nastoupit spíše do MŠ než ZŠ - tam jsem nechtěla! Naštěstí jsem to přežívala a myslela si, že je všechno v nejlepším pořádku. Chodila jsem i do družiny, kde to bylo super.

Doma úsměvy, ve škole úsměvy, celé mé okolí se usmívalo. Všichni byli šťastní? Ani v nejmenším. Snažili se mě chránit, sice před světem, ale i tak.

V poslední době se všechno ke mně obrací zády. Slyšela jsem citát: Když si myslíš, že se k tobě všichni obracejí zády, pořádně se rozhlédni - jsi to ty, kdo se otáčí zády k ostatním!
Bohužel. Marně jsem se rozhlížela.

Je mi z toho všeho smutno. Myslela jsem si, jak si každý splní své sny a že je svět růžový (Spíš modrý, růžovou jsem nesnášela odjakživa.)... Najednou to na vás vychrstnou jako kýbl vroucí vody. Jauvajs.

Víte, chybí mi nevinná nevědomost o tom, jak to ve světě chodí. Chybí mi ty chvíle, které jsem zažívala, když přede mnou pravý svět schovali. Chybí mi ta rodina a přátelé, co tu kdysi byli.
Přesto nelituji. Sice jsem něco ztratila, něco jsem i získala.
Spíše jsem ještě radši.

Ale... nešlo to jednodušeji?

Zamyšlení (Lili): Touha po moci

Úterý v 21:18 | Lili |  Zamyšlení
Touha po moci? To je téma týdne. Když jsem si přečetla, o čem tento text má být, zhrozila jsem se. Nic mě nenapadlo.
Přemýšlela jsem… A za chvíli jsem se sama sebe ptala: co je to vlastně moc? Je to něco, co každý potřebuje? Nebo něco, co je každému jedno? Někteří si pod tím pojmem představí mocného vladaře, který sjednotil svou říši a brání ji před nájezdníky. Někdo zase osobu, která je zhroucená na dně a touží mít moc nad svým osudem (I když ho má, ale ne všichni si uvědomují, že svůj osud si píšeme sami. Protože záleží jen na nás jak se rozhodneme. Vše se odvíjí od toho, co uděláme. Tedy alespoň z mého pohledu.).
Chvíli jsem přemýšlela - a najednou mi v hlavě utkvěl obrázek (ani nevím proč) chlapce, který sedí na hřbetě koně, kterého se snaží ovládnout.
Touží potom mít nad tím zvířetem moc. Ale nedaří se mu, kůň má vlastní hlavu. Chlapec se snaží, skutečně snaží. Sedí na jeho hřbetě, na botách ostruhy, v ruce bičík...
Kůň se brání, bojí se bičíku i ostruh, proto se vzpíná a snaží se chlapce shodit. Již jsou oba dva unavení, ale přesto vytrvalí…
Chlapce nenapadlo, že by to měl zkusit jinak, že by se měl zkusit s tím zvířetem sladit, spřátelit. A pak až bude mít moc. Moc přátelství, mezi ním a koněm. Třeba ho to jednou napadne, kdo ví…

Přiznávám, ze začátku je to velice nudné čtení, ale chci tím říct, že když se ti nedaří ke tvé cestě "za mocí", zkus změnit směr nebo začít od základů. Ne vždy je být mocný to správné řešení.

Challenge - den 15.

20. února 2017 v 21:39 | Niana |  Challenge - č. 1
Popiš jedním slovem svůj den

Je tu půlka challenge... Mimochodem, jakmile skončíme s touto, tak mám připravenou i další :)...

Jak mám jedním slovem popsat svůj den? =D Hmm... Tímhle můj den možná prozradím, ale ve škole mi bylo blbě, takže bych mohla napsat něco k tomu. Nebo následek toho, že jsem nemohla na trénink. Nu, taky jsme psali tři testy xD...
Ale ráno jsem se setkala s jedním člověkem, se kterým jsem už dlouho (no, až tak dlouho to není, ale cítila jsem to tak :( ) nebyla... Byla to jen krátká půlhodinka, ale přesto...

Můj výsledek dnešní challenge: magic!

Challenge - den 14.

19. února 2017 v 21:07 | Niana |  Challenge - č. 1
Tvůj nejoblíbenější film, co tě nikdy nepřestane bavit

Jednoznačně Alenka v říši divů - jak první díl, tak i druhý (Za zrcadlem).
Ani nevím, čím mě to oslovilo, ale už je to tak.

V prvním díle je hned na začátku Alenka s jejím tátou. Vypráví mu, co se jí zdálo - přesně ten sen o bílém králíku ve vestě. On jí na oplátku radí, že to byl jen sen, ale pokud by se chtěla opravdu vzbudit, stačí se štípnout. Zazní tu i slavná věta, přičemž táta položí ruku na Alenky čelo: Už je to tak, jsi vyšinutý potrhlík. Ale to ti nejlepší jsou.

Následný děj se odehrává až o několik let později, když její otec nežije. Se svojí matkou jede v kočáře na jakousi zahradní slavnost.
Dvě dívky jí tam odtajní veřejné tajemství, že ji chce Hamiš požádat o ruku.
Tak se i stává - v altánku, před očima všech. Stále váhá... Najednou uvidí králíka s hodinkami, stejného, o kterém se jí tak dlouho zdálo. Vysype ze sebe omluvu, že si to musí ještě rozmyslet - a rozběhne se za ním až k hluboké noře, do které spadne.

Objeví se v kulaté místnosti olemované dveřmi. Díky dortíku, který ji zvětšuje, lavičce s vodou, která naopak zmenšuje a klíči nakonec odemkne ty nejmenší dveře. A ocitá se v říši divů.

V následující době se setká se všemi důležitými tvory (tvory, protože to nebyli pouze lidé), jako například se Šklíbou - kocourem, který umí mizet, s králíkem Březňákem, Houseňákem nebo-li Absolemem, srdcovou královnou, s kloboučníkem - o němž je vlastně druhý díl a se spousty dalšími podivíny i nepodivíny.

Na konci příběhu se utká v boji s Tlachapoudem, který bojuje za královnu, jejíž armáda je z karet.
Zbrkle stoupá po schodech zříceniny až nahoru. Cestou si přeříkává nemožnosti, které jsou skutečné.

Za několik okamžiků později napřáhne meč a Tlachapoudova hlava se kutálí zeshora před zraky přítomných, přesně jak předpovědělo Orákulum - jakýsi kalendář, který předpovídá každý den.
Šklíba sebere Srdcové královně korunu a posadí ji na hlavu Bílé královny.

Také je to ta, která dá Alence tajemnou lahvičku. Všichni se rozloučí a Alenka vypije tekutinu.


Celý film končí tím, jak ta, která skolila Tlachapouda, vyplouvá obchodně na moře.
Jakmile přejde na příď, proletí kolem ní modrý motýl.
Ahoj Absoleme.

Challenge - den 13.

18. února 2017 v 23:19 | Niana |  Challenge - č. 1
Napiš, o co se zajímáš

O co se zajímám? Těžká otázka.

Zájem mám hlavně o sport, který mi přináší úlevu. Tréninky a jednou možná splněné cíle a sny.

I ostatní lidé sem patří. Jsem zvědavá, jak tráví volný čas, co je baví, jak se měli. Škoda jen, že takových lidí moc není (ach, to ego, že?).

Ráda si čtu cizí blogy, dávají mi inspiraci - a zároveň mě to i baví. Navíc jim zvyšuju návštěvnost =D. Odkaz na pár blogů, které pravidelně čtu, jsou v pravém sloupečku ➡.


Omlouvám se, že je tenhle článek tak krátký, ale dnes píšu narychlo. Měl být vydaný včera, ale zbylo tam jen pár znaků xD (teď je 19.2. :D).
Mějte se ^^
Niana

Pocity: Pár slov

18. února 2017 v 14:43 | Niana |  Pocity
Proudy vody bičovaly dvojici lidí, mlčky sedící na lavičce. Tmavá obloha, všichni lidé pryč, jen oni dva tu byli.
Dívka cosi zamumlala a sklopila hlavu. Člověk vedle ní se zvedl a pomalu kráčel. Kam?

~

Už dávno nejsem ta, kterou si představoval svět, ta, která ho měla změnit. V srdci mi navždy zůstane pár míst pro několik lidí. Pro ostatní bude ale už navždy uzamčené, nechci si nechat znovu ublížit.
Ano, sebrala a vzchopila jsem se... Však někdo mi opět pár slovy či jedním činem podkopl nohy, když jsem stála na lávce, vedoucí přes bezednou propast. Zkřehlé ruce se jen tak tak držely okraje... Teď bych je raději viděla od krve.
Úspěch není zadarmo, člověk si za ním musí jít. Ale... co když zrovna padám v té propasti?...

Víte, malá náplast nemůže spravit všechny šrámy. Moje srdce už nepatří tam, kde bylo dříve.
Okolo nás jsou prý jen náhody, osud držíme pevně v rukou.

Vadí vám tyhle články? Nečtěte je - a je to.

Zajímalo by mě, jak se asi cítí topící se člověk? Upadne nejdřív do bezvědomí? Nebo se nadechne vody? A co když někdo padá do propasti, která však má dno? Přestane hned cítit? Nebo naopak ucítí velkou bolest - jak fyzickou, tak i psychickou?

~

Voda stékala z dívčiných vlasů. V duchu děkovala všem, co tu pro ní byli do poslední chvíle, vždy když potřebovala.
Až odejde, budou všichni plakat a říkat, jak ji měli rádi? Až bude pryč, bude trochu pozdě, řekla bych...

V plátěných teniskách vyběhla za klukem, čím dál více vzdalujícím se.
,,Sakra, každou noc umírám. A tobě to je jedno!" vykřikla.
,,Nech toho."
,,Tak sorry, že dejchám!" vydechla.

Měla už toho falešného zájmu a náhlých zrad dost.
Stačil nádech. A výdech. A trocha odhodlání. A odvahy. A pak konec.

~

Proč lidi říkají "Vzchop se!"?
Nebylo by lepší podat pomocnou ruku a vytáhnout člověka na hladinu? No jo, tam je totiž ten risk, že oba skončí na dně...

Kam dál